Sedm milionů dětí nestačí. Atletika chce měřit skutečný přínos

SPORT

World Athletics chce znát skutečné výsledky dětských sportovních programů. Český stát rozděluje miliardy, podle NKÚ však nedostatečně vyhodnocuje jejich přínos. Článek Sedm milionů dětí nestačí. Atletika chce měřit skutečný přínos se nejdříve objevil na Sportovní magazín.

Sedm milionů dětí nestačí. Atletika chce měřit skutečný přínos
2.listopad 2026 - 06:30

Světová atletika mění způsob, jakým přistupuje k podpoře dětského sportu. World Athletics 26. října představila další rozvoj programu Kids’ Athletics v rámci mezinárodní iniciativy Global Sport for Good. Projekt pro děti od čtyř do čtrnácti let působí ve 170 zemích a jeho poslední účastnická kampaň zasáhla více než sedm milionů dětí. Světová federace však nyní zdůrazňuje, že samotný počet účastníků není dostatečným měřítkem úspěchu. Chce prokazovat skutečný vliv sportování na zdraví, vzdělávání a dlouhodobý pohybový rozvoj. Právě tento přístup odhaluje zásadní slabinu českého systému. Stát dokáže poměrně přesně spočítat rozdělené dotace a evidované sportovce, ale stále nemá dostatečně doloženo, co veřejná podpora skutečně mění v životě dětí.

Sedm milionů dětí. Samotná účast už nestačí

Program Kids’ Athletics patří k nejrozsáhlejším projektům podpory dětského sportu na světě. Prostřednictvím her a jednoduchých atletických aktivit rozvíjí běh, skoky, hody, koordinaci a základní pohybové schopnosti. Jeho cílem není předčasný výběr talentů, ale vytváření pozitivního vztahu ke sportu a pravidelnému pohybu.

Letošní kampaň Kids’ Athletics Day zapojila přes sedm milionů dětí prostřednictvím více než deseti tisíc akcí ve 110 zemích. Největší účast zaznamenala Venezuela, kde se do aktivit zapojily přes tři miliony dětí. Mimořádný rozsah však ještě nedokazuje dlouhodobý zdravotní nebo společenský přínos. Jednorázová účast totiž neříká nic o tom, zda dítě začne pravidelně sportovat a u pohybu vydrží.

Právě proto chce World Athletics postupně zavádět systematické hodnocení dopadů programu. Prezident federace Sebastian Coe zdůraznil potřebu překročit pouhé vykazování účasti a lépe porozumět tomu, jak sport ovlivňuje život mladých lidí a jejich komunit.

Základem programu je síť více než deseti tisíc trenérů a pedagogů, přes tři sta národních vzdělavatelů a osmnáct hlavních školitelů. Federace posiluje jejich přípravu a poskytuje nové metodické nástroje včetně bezplatné aplikace Kids’ Athletics. Iniciativa vzniká ve spolupráci s Mezinárodním olympijským výborem a dalšími světovými sportovními federacemi.

Ani World Athletics zatím nepředložila důkaz, že nové hodnocení již přineslo měřitelné dlouhodobé výsledky. Rozdíl je však v tom, že veřejně pojmenovala hranice dosavadního přístupu a začíná vytvářet nástroje pro sledování skutečných dopadů.

Český paradox. Miliardy na sport, ale výsledky nikdo dostatečně neměří

Česká republika podporuje mládežnický sport prostřednictvím Národní sportovní agentury značnými veřejnými prostředky. Jen program Můj klub 2026 má podle květnového oznámení NSA podporu ve výši 1,867 miliardy korun, přičemž může být uspokojeno až 6 929 žádostí. Peníze pomáhají sportovním organizacím financovat trenéry, pronájmy sportovišť a pravidelnou činnost dětí a mládeže.

Problém však začíná u samotného nastavení priorit. Program Můj klub stanovuje základní podporu 1 100 korun na pravidelně sportující dítě bez soutěžní účasti, zatímco u soutěžícího sportovce ve věku 12 až 18 let může základní výpočtová částka dosáhnout 5 000 korun. Z částek se následně může uplatňovat poměrné krácení. Rozdíl tak vychází především z postavení dítěte v organizované soutěžní struktuře, nikoliv z prokázaného zdravotního nebo dlouhodobého pohybového přínosu.

Soutěžní sport samozřejmě přináší vyšší náklady a jeho podpora je důležitá. Stát však současně deklaruje, že chce zlepšovat pohybovou zdatnost celé dětské populace. Pak musí vysvětlit, proč je při výpočtu klubové dotace soutěžní aktivita hodnocena výrazně vyšší částkou než pravidelné sportování bez závodů. Především musí prokázat, zda takto nastavené financování skutečně odpovídá jeho širším cílům.

Systém navíc přirozeně zvýhodňuje prostředí, kde již fungují zavedené kluby, existuje členská základna a děti se účastní organizovaného sportu. Děti mimo tuto strukturu, například z rodin, které si nemohou dovolit pravidelné příspěvky, dopravu nebo vybavení, prostřednictvím programu Můj klub přímou podporu nezískávají. Pro jejich zapojení musí existovat další účinné nástroje.

Nejde přitom pouze o redakční hodnocení. Na zásadní nedostatky českého systému opakovaně upozornil Nejvyšší kontrolní úřad. Při prověrce podpory sportu v letech 2019 až 2022 konstatoval, že NSA nesledovala a nevyhodnocovala, zda její výdaje pomáhaly zastavit pokles tělesné zdatnosti dětí, omezovat růst nadváhy a obezity nebo snižovat finanční spoluúčast rodin na sportování.

Další kontrola, zveřejněná v únoru 2026, přinesla podobně důležité zjištění. NSA v roce 2024 poskytla na sport celkem 8,1 miliardy korun, její závěrečný účet však neobsahoval důležité informace o hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti dotačních programů ani o plnění jejich cílů. NKÚ současně potvrdil, že po provedených opravách byly účetní a rozpočtové údaje spolehlivé.

Právě toto rozlišení je zásadní. Problémem není prokázané plošné zneužívání peněz, ale nedostatečné hodnocení jejich výsledků. Stát může správně zaúčtovat miliardy korun, zkontrolovat dotační podmínky a vykázat tisíce podpořených organizací. Přesto nemusí být schopen odpovědět, zda se díky této podpoře více dětí pravidelně hýbe, zda u sportu zůstávají déle nebo zda se zlepšila jeho dostupnost.

Český systém tak stále zaměňuje kontrolu čerpání peněz za hodnocení jejich skutečného přínosu. Právě to je jeho největší slabina.

Akční plán 2027 slibuje změnu. Rozhodnou dotační pravidla

Česká vláda schválila 27. července 2026 Akční plán podpory sportu 2027. Dokument navazuje na novou strategii SPORT A POHYB 2030+ a zdůrazňuje prevenci, dostupnost pohybu, všestranný rozvoj dětí a kvalitnější trenérskou práci. Připravovaný národní rámec sportovního rozvoje dětí do dvanácti let má mimo jiné omezovat předčasnou specializaci a posilovat dlouhodobý vztah ke sportu.

Akční plán zároveň počítá s vyhodnocením dotačních výzev roku 2026 a následnou přípravou úprav financování pro rok 2028. Tím stát sám otevírá otázku, zda dosavadní systém skutečně podporuje cíle, které považuje za prioritní.

To je důležitý krok, ale samotné schválení dokumentu ještě nic nemění. Český sport už má zkušenosti se strategiemi, koncepcemi a akčními plány. Rozhodující bude, zda výsledky hodnocení povedou k úpravě skutečných dotačních podmínek, nebo zda se změní pouze formulace programů, administrativní postupy a výpočtové koeficienty.

Pokud chce stát podporovat pravidelný pohyb dětí, musí vědět, kolik z nich u sportu vydrží i v dospívání, proč další odcházejí, jak se liší dostupnost sportování mezi regiony a jakou finanční zátěž představuje pro rodiny. Takové informace nelze získat pouhým počítáním členských registrací a soutěžních startů.

Dlouhodobé vyhodnocování přitom nemá znamenat další administrativní zatížení klubů. Odpovědnost za systémové měření dopadů musí nést především stát, který má k dispozici veřejné instituce, datové nástroje a možnost spolupracovat se školstvím, zdravotnictvím i sportovními svazy.

Česká atletika již nabízí programy, na které lze navázat. Projekt Atletika pro děti a navazující Atletika do škol 2026/2027 podporují všeobecné pohybové dovednosti prostřednictvím her a přirozených sportovních aktivit. Jejich přínos však bude možné odpovědně posoudit teprve tehdy, pokud bude vedle účasti sledováno také dlouhodobé zapojení dětí.

Zkušenost World Athletics proto přináší české sportovní politice nepříjemnou, ale potřebnou otázku. Chce stát především udržovat současnou strukturu sportovních organizací, nebo prostřednictvím veřejných peněz skutečně rozšiřovat pravidelný pohyb v celé dětské populaci? Oba cíle jsou legitimní, ale nejsou totožné a vyžadují rozdílná měřítka úspěchu.

Český sport nepotřebuje pouze další strategii ani vyšší počet vykázaných sportovců. Potřebuje systém, který dokáže veřejnosti doložit, co se díky miliardovým dotacím skutečně změnilo. Dokud takové hodnocení nebude fungovat, zůstane podpora dětského sportu především dobře evidovaným výdajem, nikoliv prokazatelně účinnou veřejnou politikou.

Zdroje:

(sklen; foto: AI)

Článek Sedm milionů dětí nestačí. Atletika chce měřit skutečný přínos se nejdříve objevil na Sportovní magazín.



Anketa

Obáváte se, že Rusko v nejbližších měsících podnikne agresivní akci proti některé ze zemí NATO?

Ano 29%
transparent.gif transparent.gif
Ne 43%
transparent.gif transparent.gif
Nevím 28%
transparent.gif transparent.gif