Krátkokrčka dlouhoocasá (Elusor macrurus), známá také jako „želva s čírem“, patří mezi nejpozoruhodnější sladkovodní želvy planety. Je endemitem jediného povodí jihovýchodního Queenslandu (řeky Mary) a věda ji popsala teprve v roce 1994, přestože místní obyvatelé ji znali dávno předtím. Dnes stojí tento druh na samé hraně vyhynutí a stal se symbolem toho, jak snadno může zmizet unikátní výhonek evoluce, pokud se spojí lidský tlak s extrémními výkyvy klimatu.

Na první pohled zaujme zarostlým „čírem“. Její zelené řasy na hlavě a krunýři vytvářejí ve vodním proudu charakteristický ostnatý účes. Ještě pozoruhodnější je však její fyziologie: patří mezi několik málo želv schopných tzv. kloakálního dýchání. Díky speciálním výměníkům připomínajícím žábry může zůstat pod vodou dva až tři dny bez vynoření. Tato adaptace jí umožňuje šetřit energii a skrývat se před predátory, a právě kvůli tomu získala přezdívku „punková želva“.

Ačkoli má „krátký krk“, název odkazuje na čeleď kladivkovitých (Chelidae). Její ocas je mimořádně dlouhý a činí z ní jednu z největších říčních želv Austrálie. Hnízdí na písčitých náplavech, kde klade vejce do mělkých jam, ale právě zde je nejzranitelnější. Lišky, varani, psi i toulavé kočky dokážou zničit celé snůšky a po velkých záplavách často mizí i samotná hnízdiště.
Z hlediska ochrany jde o druh s dramatickou minulostí. V 60. a 70. letech byly tisíce vajec odebrány pro domácí chovy ještě v době, kdy druh nebyl vědecky popsán, což populaci těžce poškodilo. Později přibyly zásahy do toku a hrozba přehrady Traveston Crossing, proti níž se místní komunity a právníci nakonec úspěšně postavili, mimo jiné právě kvůli ohrožení ikonických druhů řeky Mary, včetně této želvy.

V roce 2018 zařadila Londýnská zoologická společnost (ZSL) krátkokrčku mezi evolučně jedinečné a globálně ohrožené plazy (EDGE). Potvrdilo se tak, že nejde jen o vzácnou želvu, ale o zástupkyni samostatné a starobylé větve evoluce. Zpráva tehdy obletěla svět díky jejímu „čírku“ i schopnosti dýchat kloakou.

Klimatické extrémy ale pokračují. Povodně na přelomu let 2024 a 2025 zvedly hladinu Mary až k 11,5 metru a smetly přibližně polovinu snůšek v klíčových hnízdištích kolem města Tiaro. Dobrovolníci sice část vajec přenesli do vyšších míst, ale šlo o jednu z nejhorších sezon v historii programu. Odhady uvádějí, že populace klesla od 60. let o více než 80 % a ve volné přírodě zůstává přibližně deset tisíc jedinců.

Situaci zhoršují i invazní druhy. Po rekordních záplavách se v povodí rozšířil tilapie nilský (mozambický), který ohrožuje vejce i mláďata nejen krátkokrčky, ale i dalších říčních endemitů. Vědecké práce proto doporučují dlouhodobou, komunitně řízenou obnovu říčních stanovišť a potlačení invazních ryb.


Zájem veřejnosti posílila i popularizace: média často vysvětlují, že „mohawk“ tvoří řasy, nikoli peří, a že „dýchání zadkem“ je skutečně přesný popis specializovaných výměníků v kloakální oblasti. Připomínají také, že jde o dlouhověkou želvu, u níž trvá obnova populace celé dekády. Každá ztracená sezona hnízdění proto znamená citelnou ránu pro přežití druhu.

Krátkokrčka dlouhoocasá se tak stala barometrem zdraví celého povodí řeky Mary. Úspěch její ochrany závisí na trpělivé práci s krajinou, stabilizaci břehů, obnově přirozeného toku, dlouhodobém hlídání hnízdišť, potlačování invazí a zajištění stabilního financování. Tam, kde se komunita, samospráva a věda spojily, už je patrné světlo na konci tunelu. Ale po zimách s povodněmi a létech s vysokou predací nestačí jednorázové kampaně. Pokud má „punková“ želva z Mary River přežít, musí se z letošních i loňských lekcí stát trvalý standard péče o její domov.

Zdroje: BioLib – české jméno a taxonomie; ZSL EDGE – profil druhu; National Geographic – fyziologie kloakálního dýchání; The Guardian (2018, 2025) – ohrožení a sezony po povodních; Tiaro & District Landcare, Sunshine Coast Council, Campbell (2020, 2023) – ochranná opatření a výsledky; ABC a BMRG – komunitní programy a vývoj 2024–2025