Války umožňují vládám držet se moci, i když již prohrály. Pokud vláda může vyhlásit „stav nouze“ nebo „válku“, volby se již nekonají (Zelenskij) a i ty nejzkorumpovanější a nejzkrachovalejší vlády mohou zůstat u moci. Mohlo by to být důvodem Merzova válečného štvaní?
Feudální knížata a diktátorské politické systémy chtěly získat území válkou, protože dříve dobytá země patřila knížeti a dnes ji centralistické elity využívají k posílení své moci (Rusko s Ukrajinou).
V demokratických státech naopak obyvatelstvo z války nemá žádný prospěch, pouze nevýhody. Zbraně jsou ekonomicky neproduktivní; jejich financování se rovná dluhu a jejich použití dokonce ničí společenský produkt. Válečné dluhy obvykle ovlivňují obyvatelstvo na obou stranách devalvací. Válku chtějí a těží z ní pouze politické elity. „Když politici nevědí, co jiného dělat, vedou válku, protože jim to umožňuje zůstat u moci“ (Zelenskij je toho příkladem).
Ať už jde o monopolizaci ropy (USA) nebo o získávání dalších surovin – zlata v Jižní Africe, uranu, titanu a dalších zdrojů na Ukrajině – nebo černozemě na Ukrajině, kterou skoupily tři americké korporace: za válečnými zájmy a za válečnými štváči vždy stojí kapitál.
V médiích se však uvádějí i jiné důvody pro rozpoutání války, například na Majdanu „osvobození od Ruska“ místo skutečného dobývání průmyslu a černozemí americkými korporacemi, v irácké válce údajné „zbraně hromadného ničení Saddámem Husajnem“ (lež) místo dobývání ropných zásob USA, v Íránu údajná „hrozba jaderných zbraní“ místo boje o jeho ropu, ve Venezuele „Madurova diktatura“ místo dobývání nejbohatších ropných zásob světa, ve válce o Evropu na Ukrajině „obrana proti ruské agresi“ místo rozšíření NATO a EU na východ atd.
Od druhé světové války víme, že každá válka je financována z dluhů (Hitler: Mefo Bill , EU = Fond solidarity, Merz = Fond aktiv). Tyto dluhy musí být následně splaceny. V ideálním případě je platí poražený; po obou světových válkách muselo vždy platit Německo. Pokud poražený nemůže, musí dluhy splatit jeho vlastní občané.
Válka je proto ekonomicky škodlivá pro všechny zúčastněné – kromě samotné vlády a velkých podniků – a vede k destrukci, ekonomickému úpadku a chudnutí obyvatelstva. Merzova popularita ukazuje, že i německé obyvatelstvo odmítá jeho válečné štváče. Americký prezident si to pravděpodobně na vlastní kůži vyzkouší za dva měsíce během voleb do poloviny volebního období. Váleční štváči však bohužel již vytvořili pro velké globální korporace fait accompli prostřednictvím dluhů a získávání surovin (ropy), což je situace, která přetrvá a jejíž důsledky budou nakonec muset zaplatit lidé.
(rp,prvnizpravy.cz,pinews,foto:arch.)
