Zatímco většina starořeckých slavností znala účast mužů i žen, Alóa (Ἀλώα) bylo výlučně ženské území. Posvátný rituál, do kterého muži nesměli ani nahlédnout. Odehrával se v Attice, na poli i ve svatyních zasvěcených bohyni Démétér, její dceři Persefóně, ale i bohům Poseidónovi a Dionýsovi. Právě kvůli Dionýsovu extatickému kultu získala slavnost pověst něčeho, co bychom dnes možná nazvali „rituální orgiemi“.
O přesném datu se učenci přou. Někteří kladou slavnost do června, jiní do prosince, pravděpodobně podle různých místních tradic. Společným jmenovatelem však bylo, že Alóa probíhala v noci, pod rouškou temnoty a s jasně daným řádem, který měl nejen náboženský význam, ale i hluboký společenský a psychologický rozměr.
Ženy, které se účastnily, přinášely na společné hostiny jídla ve tvaru pohlavních orgánů, pečivo a koláče ve tvaru falů i vulv. Podle tradice se tyto symboly po hostině pohřbívaly do země, aby se tím symbolicky předalo semeno plodnosti přírodě. Šlo o akt plný symboliky: semeno padá do půdy, a z něj vyrůstá nový život. Falus, země a úroda, tedy trojice spojená mystériem plodnosti.
Součástí rituálů byly i sošky a symboly ve tvaru pohlavních orgánů, které ženy nosily, ukazovaly si je, dotýkaly se navzájem a především si vyměňovaly hrubé žerty a otevřené sexuální narážky. V tomto prostředí padala společenská omezení, manželství se stávalo vedlejší a samy kněžky povzbuzovaly ženy k nevěře. Vše pod záštitou nejen bohyně obilí Démétry, ale i hlubokých ženských instinktů.
Od 4. století př. n. l. se slavnosti začaly otevírat i tzv. hetérám, tedy vzdělaným a často společensky vlivným kurtizánám. Ty přinesly do rituálu nejen erotický tanec, ale i výstřední oděvy, které záměrně odhalovaly části těla. V průvodech žen zaznívaly vulgarity, dvojsmyslné písně a tělesné rytmy připomínající dionýské bakchanálie. Alóa se měnila z venkovské slavnosti v divoký městský karneval ženského osvobození.
Psali jsme:
Zásadní je však pochopit, že nešlo jen o „orgie“, jak to zjednodušeně vykládali pozdější autoři. Slavnost měla hluboký rituální a iniciační význam. Ženy se zasvěcovaly do mystérií Démétry a Persefony, což zahrnovalo pochopení cyklu života, smrti a znovuzrození. Sexuální narážky, pohanské tance a symboly plodnosti byly jazykem života, nikoli zábavou. Země přijímá semeno, jako žena. Smrt přichází, ale úroda znovu roste.
Alóa byly zcela v režii žen. A i proto nám z nich nezůstalo tolik historických svědectví, jako o mužských slavnostech. Řecká literatura, psaná muži, o nich často mlčí nebo je líčí z pozice pobouření. Ale v tichu noci, pod olivovníky a u polí, se ženy stávaly bohyněmi a jejich rituál nebyl jen oslavou těla, ale i vzpomínkou na sílu země, krve a obilí.
Zajímavé citace:
„Na Alóa se jídla podávala v podobě pohlavních orgánů, které se po hostině rituálně pohřbívaly. Byl to akt zasvěcení plodnosti půdy.“ (Aristofanés, fragmenty z neexistujících děl)
„Ženy v průvodech zpívaly zpěvy, které by dnes cenzura okamžitě zakázala, ale byly součástí posvátného cyklu.“ (Institut hellénistických studií, Atény)
„Alóa byla noc, kdy ženy odkládaly společenské masky. Byly mezi sebou. A byly svobodné.“ (Eleusinská kronika rituálů, 3. stol. př. n. l.)
(mia, prvnizpravy.cz, obr.: aiko)
