Babirusa, známá také jako jelení prase, je výjimečným zástupcem čeledi prasatovitých (Suidae), který se vyskytuje výhradně na několika indonéských ostrovech, zejména na Sulawesi, Togianských ostrovech, Buru a Sula. Její jméno pochází z malajštiny a znamená doslova „jelen-prase“, což dokonale vystihuje její neobvyklý vzhled. Zatímco tělem připomíná divoké prase, samce odlišují neuvěřitelné kly, které prorůstají horní čelistí skrze kůži vzhůru přes čelo, někdy až k očím. Tyto kly nemají v přírodě obdoby a připomínají rohy či zbraně z fantasy světa.
Babirusy jsou středně velká zvířata, vážící kolem 100 kilogramů. Mají řídkou srst, šedavou kůži a štíhlejší tělo než většina ostatních prasat. Jsou všežravci, ale jejich potrava je převážně rostlinná. Živí se plody, výhonky, kořínky, ale občas nepohrdnou ani drobnými živočichy či zdechlinami. Obývají husté tropické pralesy v blízkosti řek a mokřadů, kde si často vytvářejí bahenní lázně. Tyto bahenní koupele nejsou rozmar, ale nezbytný prostředek k regulaci tělesné teploty a ochraně proti parazitům.
Jedním z největších záhad kolem babirus je účel jejich bizarních klů. Samice je vůbec nemají a u samců jsou tyto struktury natolik výrazné, že někdy prorůstají lebkou a mohou dokonce ztěžovat pohyb nebo výhled. Vědci předpokládají, že kly slouží především jako vizuální signál... symbol dominance nebo prostředek zastrašování, nikoli však k přímému boji, kvůli jejich křehké a nepraktické struktuře.
Babirusy mají poměrně složitý sociální život. Samci jsou většinou samotářští, zatímco samice se sdružují do menších skupin s mláďaty. Březost trvá přibližně 150 až 157 dní a samice obvykle rodí dvě mláďata. Ta jsou krátce po narození schopná samostatného pohybu, ale matka je i nadále chrání a vodí.
Z pohledu ochrany přírody je babirusa vedena jako ohrožený druh. Hlavními hrozbami jsou úbytek přirozeného prostředí kvůli odlesňování a zemědělské expanzi, ale také lov pro maso. To je v některých oblastech považováno za delikatesu, přestože má specifickou chuť a vyšší obsah tuku. Některé ostrovy chrání babirusy zákonem, avšak nelegální lov a ničení jejich biotopů zůstávají vážným problémem.
Babirusa je fascinujícím důkazem evoluční kreativity a příkladem, jak příroda dokáže vytvořit tvary, které překonávají i lidskou fantazii. Tento „pralesní jednorožec mezi prasaty“ by si zasloužil větší pozornost i ochranu. Jeho přežití nezávisí jen na rozhodnutích indonéských úřadů, ale také na zájmu světové veřejnosti o zachování unikátních a málo známých druhů.
(vlk, prvnizpravy.cz, obr.: aiko)
