Bodlok proužkovaný (Acanthurus lineatus) patří k nejvýraznějším druhům tropického Indopacifiku. Má vysoké zploštělé tělo s kontrastními žlutými a modrými pruhy, světlejším břichem a půlměsícovitým ocasem. Na každé straně kořene ocasu nese jediný ostrý, vysouvatelný trn, takzvaný „skalpel“, který používá při obraně i při soubojích. Dorůstá obvykle 25 až 30 centimetrů, výjimečně více, a obývá především útesové plošiny vystavené příboji v hloubkách do 15 metrů.

Areál výskytu sahá od východní Afriky a Indického oceánu přes Malajsii a Velký bariérový útes až po Japonsko, Polynésii a Havaj. V těchto oblastech hraje klíčovou ekologickou roli jako spásač jemných vláknitých řas, které by jinak přerůstaly korály a dusily útes. Díky zubům přizpůsobeným k seškrabování povrchových povlaků udržuje bodlok rovnováhu mezi korály a řasami a zajišťuje „zdraví“ útesového ekosystému.

Typickým rysem druhu je silná teritorialita. Dospělí jedinci, často dominantní samec s harémem samic, přes den spásají své vymezené plochy porostlé řasami a nekompromisně je brání proti vetřelcům. Studie z Americké Samoy popsala mimořádnou věrnost místu: jedinci se každé ráno vraceli na stejnou plochu s denní návratností přesahující 99 %. Konflikty s jinými býložravci probíhají pomocí výstražných postojů i útoků ocasním „skalpelem“, který dokáže způsobit hluboká poranění.

Potrava bodloka proužkovaného je čistě rostlinná. Živí se jemnými řasami a mikrobiálními povlaky rostoucími v příboji. Je denní, v noci se ukrývá ve štěrbinách útesu. Během rozmnožování se sdružuje do hejnovitých třecích skupin. Námluvy i výtěr probíhají v různých částech dne, nejčastěji dopoledne při odlivu. Jikry a larvy se vyvíjejí pelagicky a po metamorfóze se mladé ryby usazují v mělkých částech útesu, kde žijí zpočátku samotářsky.

Ve vztahu k člověku má druh dvojí význam. Na mnoha místech je součástí drobného pobřežního rybolovu, zároveň patří mezi oblíbené druhy akvaristiky. Zkušení chovatelé však upozorňují, že potřebuje velmi prostornou nádrž, silnou filtraci a vysoký podíl rostlinné složky potravy. Manipulace s rybou vyžaduje opatrnost (ocasní trny jsou ostré a mohou být i toxické, poranění bývají bolestivá a špatně se hojí).

Z hlediska ochrany je situace příznivá. IUCN hodnotí Acanthurus lineatus jako druh málo dotčený (Least Concern). Přesto v některých regionech platí omezení, například Austrálie stanovuje denní limity odlovu a na Americké Samoi byl omezen noční podmořský lov kvůli ochraně býložravých druhů. Dlouhodobé hrozby představují především ztráta biotopů v důsledku oteplování oceánů, extrémních jevů a lokálního znečištění. Rozšiřování chráněných území a regulace drobného rybolovu proto zůstávají zásadní pro udržení populací i stability útesů.

Psali jsme - Tunguska 1908: výbuch nad Sibiří, který změnil vědu o hrozbách z kosmu

Taxonomicky jde o typického zástupce čeledi bodlokovitých (Acanthuridae), kterou spojuje charakteristický trn na kořeni ocasu. Český název „bodlok proužkovaný“ je oficiální a správný, občasné překlady jako „bodlin páskovaný“ jsou chybné. Pruhované zbarvení, černé lemování ploutví a oranžové akcenty v okolí hrudních ploutví a báze ocasu jsou spolehlivými znaky popsanými v terénních příručkách a FAO listech.

Závěrem lze říci, že bodlok proužkovaný představuje ukázkový příklad toho, jak jeden teritoriální býložravec přispívá k rovnováze celého útesového společenstva. Tam, kde jsou útesy zdravé a chráněné, zůstává viditelným a prospěšným obyvatelem příboje, a zároveň připomínkou, že i ryba s pestrým pruhovaným kabátkem může nosit ostrý „skalpel“.

Zdroje: FishBase: Acanthurus lineatus; FAO Species Catalogue, Vol. 6.; P. Craig (1996): Temporal patterns of territoriality and site fidelity in the lined surgeonfish (Acanthurus lineatus)

(mia, fishbase.se, foto: zai)