Válkou sužovaná Ukrajina podepsala s americkou vládou dlouho očekávanou dohodu o strategických nerostech, která má otevřít dveře masivním investicím ze strany Washingtonu do ukrajinského hospodářství. Nová smlouva, kterou 30. dubna stvrdili americký ministr financí Scott Bessent a první místopředsedkyně ukrajinské vlády Julija Svyrydenková, je prezentována jako „rekonstrukční balíček“. Při bližším pohledu ale připomíná spíše ekonomické převzetí pod rouškou pomoci.

Americká strana získává preferenční přístup k ukrajinským nerostům, především vzácným zeminám, železné rudě, uranu či zemnímu plynu. Tyto suroviny jsou zásadní pro vojenský průmysl, elektromobilitu i moderní elektroniku. Zatímco smlouva formálně zachovává Ukrajině vlastnictví nad ložisky, reálné těžební projekty i infrastruktura budou po dobu deseti let financovány Spojenými státy. Teprve poté „mohou být zisky rozděleny mezi partnery“.

Kdo tu tedy skutečně bude profitovat?

„Dohoda je signálem pro ruské vedení, že USA mají v Ukrajině ekonomický zájem,“ uvedl ministr financí USA Bessent pro The European Conservative.
Bessent zároveň otevřeně uvedl, že jde o příležitost, jak získat kompenzaci za více než 64 miliard eur v amerických zbrojních dodávkách, které Ukrajina obdržela od počátku války. Což staví do zvláštního světla fakt, že Ukrajina nemusí žádné z těchto výdajů oficiálně splácet. Z ekonomického hlediska ale není pochyb, že odměna přichází jinou cestou. A tou je přístup k surovinám.

Zatímco bývalý prezident Joe Biden sázel na vojenskou pomoc, Donald Trump volí jiný přístup, a tím jsou ekonomické investice namísto vojenského angažmá. Jeho vláda se snaží dojednat příměří, avšak zatím bez výsledků. Trumpova strategie nicméně ukazuje, jak lze „kontrolovat strategické území bez přítomnosti bot na zemi“, jak výstižně shrnuje titulek původního článku.


Premiér Denys Šmyhal sice tvrdí, že jde o dohodu „dobrou, rovnou a výhodnou“, ale v Moskvě to vidí jinak. Dmitrij Medveděv, místopředseda ruské bezpečnostní rady, ironicky poznamenal, že Ukrajinci budou „platit za vojenské dodávky národním bohatstvím mizející země.“

Je zřejmé, že smlouva o nerostech není jen hospodářským dokumentem, ale geopolitickým manifestem nové éry americko-ukrajinských vztahů. Namísto vojáků přicházejí investoři, namísto vojenských základen kontrola nad nerosty. Otázkou ale zůstává, zda Ukrajina v tomto partnerství neztrácí víc, než získává.

Může se stát, že za deset let, kdy si „partneři“ začnou dělit zisky, bude Ukrajina stále ve válce, ale její bohatství již bude plně integrováno do amerických strategických zájmů. A to bez nutnosti nasadit jediného vojáka.