Evropská unie po letech opatrného mluvení o „snižování rizik“ vůči Číně přitvrzuje. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová ve středečním projevu o stavu Unie spojila takzvaný druhý čínský šok přímo s deindustrializací Evropy a označila současnou obchodní nerovnováhu za neudržitelnou. Čísla jsou výmluvná. EU v roce 2025 dovezla z Číny zboží za 559,4 miliardy eur, zatímco vyvezla za 199,6 miliardy. Deficit 359,8 miliardy eur představuje v průměru téměř miliardu eur každý den.
Čína už Evropě nekonkuruje levným textilem
Problém není pouze ve velikosti deficitu, ale v tom, co Evropa z Číny nakupuje. Evropský vývoz do Číny loni klesl o 6,5 procenta, zatímco dovoz vzrostl o 6,4 procenta. Ve druhém čtvrtletí letošního roku dosáhl dovoz z Číny dalších 153,6 miliardy eur a meziročně vzrostl o 7,9 procenta. Největšími položkami jsou elektrická zařízení, elektronika a stroje.
Tady leží podstata druhého čínského šoku. Čína už Evropě nekonkuruje především textilem, hračkami a jednoduchým spotřebním zbožím. Střet se přesunul do automobilů, baterií, elektroniky, strojírenství, solárních technologií a dalších oborů s vysokou přidanou hodnotou. Čínský průmysl se současně stává méně závislým na evropských technologiích a stále větší část vlastní produkce posílá na zahraniční trhy.
Dopady jsou patrné zejména v automobilovém průmyslu. Bosch chce do konce desetiletí zrušit přibližně 13 tisíc pracovních míst ve své klíčové automobilové části a jeho zaměstnanečtí představitelé už žádají pravidla podporující výrobu „Made in EU“. Pro Česko je to přímé varování. Tuzemský průmysl je pevně zapojen do německého a evropského automobilového řetězce, takže evropská ztráta výroby se může rychle přenést i do českých podniků.
Evropa zjistila, že nemá pod kontrolou ani suroviny
Ještě citlivější než hotové výrobky je evropská závislost na Číně u kritických surovin. Podle Evropské komise pochází z Číny 100 procent unijních dodávek těžkých vzácných zemin. Čínský dovoz pokrývá přibližně 98 procent evropské poptávky po permanentních magnetech ze vzácných zemin. Ty přitom potřebují elektromobily, větrné turbíny, robotika, elektronika, letectví i moderní zbrojní systémy.
EU si problém uvědomuje delší dobu. Critical Raw Materials Act stanovuje, že do roku 2030 má Unie sama vytěžit alespoň deset procent své spotřeby strategických surovin, 40 procent zpracovat a 25 procent získat recyklací. U žádné strategické suroviny zároveň nemá více než 65 procent spotřeby pocházet z jediné třetí země. Současná realita je však u některých materiálů od těchto cílů dramaticky vzdálená.
Von der Leyenová nyní oznámila také European Corporation on Critical Raw Materials, která má pomáhat suroviny zajišťovat a vytvářet jejich zásoby. Nejde o úplný začátek evropské surovinové politiky. Komise už koncem roku 2025 představila plán RESourceEU a European Critical Raw Materials Centre. Novinkou je hlavně politické přitvrzení a snaha přejít od strategií a limitů k praktickému zabezpečování dodávek.
Brusel chce bránit průmysl. Samotná cla jej ale nezachrání
Evropská komise nyní tvrdí, že pokud jednání s Pekingem nepřinese hmatatelné výsledky, použije k obnovení rovnováhy všechny dostupné nástroje. EU se tím stále výrazněji vzdaluje představě, že její průmysl ochrání pouze otevřený trh. Na stole jsou obchodní opatření, preference evropské výroby, společné nákupy surovin i vytváření strategických zásob. Spojené státy i Čína podobně aktivní průmyslovou politiku používají už dávno.
Brusel ale stojí před nepříjemným rozporem. Evropské podniky jsou závislé na levných čínských součástkách, bateriích, elektronice a surovinách. Prudké omezení jejich dovozu může zvýšit náklady právě firmám, které má nová politika chránit. K tomu se přidávají vysoké evropské ceny energií, pomalé povolování investic a vyšší výrobní náklady. Čína tedy není jedinou příčinou evropské průmyslové slabosti a samotná cla problém nevyřeší.
Dnešní změna je přesto zásadní hlavně politicky. Evropská komise už nehovoří pouze o abstraktní „strategické závislosti“, ale otevřeně spojuje čínský tlak s deindustrializací Evropy. Po letech, kdy Peking budoval průmyslové kapacity, ovládal surovinové řetězce a podporoval strategické sektory, začíná Brusel přijímat podobnou logiku hospodářské bezpečnosti.
Otázkou je, zda se Evropa probudila včas. Pokud nedokáže vedle obchodní ochrany současně zlevnit energii, urychlit investice a vytvořit podmínky pro výrobu doma, může nakonec čínský dovoz omezit, aniž by ztracený evropský průmysl dokázala obnovit.
(Kyncl, prvnizpravy.cz, foto: zai)
Zdroje: 1. Reuters – EU chce použít všechny nástroje ke snížení deficitu s Čínou; 2. Eurostat – obchod EU s Čínou v roce 2025; 3. Evropská komise – Critical Raw Materials Act; 4. Evropská komise – vzácné zeminy a permanentní magnety; 5. Reuters – zaměstnanci Bosch žádají opatření na ochranu výroby v EU
