Široký index, který bere v potaz nejen ceny bytů, ale také rodinných domů a souvisejících pozemků, vzrostl v prvním čtvrtletí meziročně o 5,7 %. Mezi jednotlivými státy unie však panují významné rozdíly – zatímco v Portugalsku zdražují nemovitosti tempem 16,3 %, ve Finsku ceny lehce klesají.

Česká republika se v rámci EU řadí k zemím s nadprůměrným tempem zdražování, v meziročním srovnání o 9,9 %. K rychlému růstu cen dochází již od roku 2014, zejména v segmentu nových nemovitostí, jež meziročně přidávají k dobru 13 %. Dvouciferné tempo zdražování tuzemských nemovitostí potvrzují i alternativní cenové indikátory – realizované ceny nových bytů v Praze vzrostly o 12,4 %, byty na sekundárním trhu dokonce o 15,8 %. Ještě o něco výrazněji rostou nabídkové ceny, což ukazuje na vcelku drtivou převahu prodávajících nad kupujícími.

Růst tuzemských cen nemovitostí živí na jedné straně dlouhodobě zabržděná výstavba, na straně druhé pak rostoucí příjmy domácnosti společně s poklesem úrokových sazeb. Ty však stále zůstávají na relativně vysokých úrovních, ale jejich restriktivní efekt zdá se v čase oslabil. Jen pro porovnání – v květnu letošního roku poskytly banky hypotéky v celkovém objemu 27,3 miliard Kč, blízko úrovním z euforického roku 2021, avšak při více než dvojnásobné výši hypotečních sazeb. Anekdotické evidence z trhu naznačují stále silnější efekt FOMO („fear of missing out“), tedy ochotu nakupovat za vyšší ceny z obav o ztrátu šance na vlastní bydlení.

V našem základním scénáři počítáme s dalším zdražování nemovitostí, ve druhém čtvrtletí pravděpodobně dvouciferným tempem. Lehkou úlevu by mohla přinést druhá polovina roku a zejména rok 2026. I tak je ale třeba počítat se scénářem, kdy ceny nemovitostí budou v tuzemsku zdražovat rychlejším tempem, než bude činit nárůst nominálních mezd, což dále zhorší jejich dostupnost, která je již tak jedna z nejhorších v EU.