Evropská centrální banka oznámila, že dvacet ministrů financí eurozóny podpořilo plán na zavedení digitálního eura a vyzvalo k urychlení příprav. Rada guvernérů zároveň stanovila cílový termín spuštění na rok 2029, čímž posunula projekt z roviny teorie do závodu s časem i politickou realitou. Formální start však nadále závisí na legislativním rámci Evropské unie a na shodě mezi institucemi a trhem. Přípravná fáze pokračuje, ale klíčové milníky zůstávají citlivé na politická rozhodnutí.

V jádru debaty stojí otázka, zda digitální euro skutečně nabídne něco, co už dnes neposkytují existující platební systémy. Deník Financial Times uvedl, že proti návrhu se ostře postavilo čtrnáct velkých bank včetně Deutsche Bank, BNP Paribas a ING. Banky argumentují, že maloobchodní verze centrální digitální měny duplikuje stávající funkce soukromých peněženek, aniž by přinášela zřejmou výhodu pro spotřebitele. Paralelně rozvíjejí vlastní evropské řešení Wero, které má konkurovat dominantním americkým karetním a technologickým společnostem. Konzervativní europoslanec Fernando Navarrete proto navrhuje omezit rozsah projektu a varuje před vznikem paralelního systému, jenž by mohl brzdit soukromé inovace.


Partnerství mezi EPI (tvůrci Wero) a aliancí EuroPA má zlepšit interoperabilitu napříč patnácti zeměmi a umožnit okamžité platby mezi lidmi i v obchodech. Cílem je omezit závislost na amerických karetních sítích. Podle deníků Le Monde a CincoDías by tyto projekty mohly pokrýt přes osmdesát procent populace EU a Norska a první přeshraniční transakce mezi Bizum, Bancomat a MB Way již probíhají.

Jedním z hlavních argumentů proti digitálnímu euru je riziko odlivu vkladů během krizí a tlak na obchodní model menších bank. Bývalý zpravodaj Evropského parlamentu Stefan Berger varoval, že možnost náhlých výběrů by mohla oslabit lokální spořitelny. Odhadl, že průměrný vklad u malých německých bank činí kolem tří tisíc eur. A právě tato hranice se objevuje jako navržený limit pro držbu digitálního eura. Kritici tento krok považují za pokus udržet klienty u soukromých bank, ale zároveň upozorňují, že limit by mohl menší ústavy poškodit, protože odpovídá jejich typickému klientovi.

Německý ekonom Norbert Häring upozorňuje, že zaměření projektu na velkoobchodní variantu mezi bankami a na offline režim pro veřejnost sice reflektuje obavy sektoru, ale neřeší klíčové otázky suverenity. Podle něj tvrzení, že offline platby sníží závislost na zahraničních poskytovatelích, neobstojí při srovnání s hotovostí, která je na cizí infrastruktury závislá nejméně. Häring připomíná, že zákaz příplatků za většinu karetních plateb, který Evropská komise zavedla v roce 2018, sice chránil spotřebitele, ale zároveň odstranil cenový signál, jenž mohl podpořit levnější evropská řešení.

Podle studie ECB o platebních preferencích SPACE 2024 tvořila hotovost v roce 2024 stále většinu plateb na místě prodeje, konkrétně 52 procent všech transakcí. Přestože jde o pokles oproti roku 2022, hotovost zůstává důležitou součástí každodenního života v eurozóně. Zároveň roste používání karet a mobilních plateb, což ukazuje, že přechod je pozvolný a nerovnoměrný.

Spotřebitelé navíc vnímají projekt digitálního eura s obavami. Organizace BEUC provedla průzkum mezi více než deseti tisíci respondenty z deseti zemí eurozóny. Většina požaduje, aby digitální euro bylo bezpečné, snadno použitelné a bez poplatků. Výrazná většina, osmdesát pět procent dotázaných, podporuje zachování hotovosti, zatímco více než polovina dospělých a téměř polovina mladých lidí se obává ztráty možnosti volby mezi různými platebními metodami.

Evropská centrální banka projekt hájí s tím, že digitální euro zvýší odolnost a suverenitu platebního systému. Argumentuje, že měna bude fungovat i offline a že uživatelé si budou moci snadno měnit poskytovatele služeb prostřednictvím jednotné aplikace. Kritici ale upozorňují, že dokud nebude dosaženo skutečné interoperabilnosti, snížení nákladů pro obchodníky a jasné právní ochrany soukromí, zůstane digitální euro spíše politickou než praktickou iniciativou.


Z politického hlediska se téma digitální měny dotýká i širší vize jednotného trhu. Zprávy Enrica Letty a Maria Draghiho z roku 2024 zdůrazňují, že Evropa musí odstraňovat fragmentaci, zvyšovat interoperabilitu a vytvářet infrastrukturu schopnou konkurovat americkým a asijským platformám. Platební oblast se tak stává lakmusovým papírkem evropské schopnosti propojit státní a soukromé síly do funkčního celku.

Na trhu se proto formují dva hlavní směry. První představuje veřejná digitální měna centrální banky s limitem tří tisíc eur na osobu a s offline režimem. Druhý staví na postupném sjednocování soukromých peněženek a vytváření jednotného uživatelského prostředí napříč Evropou. Rozhodnutí o budoucnosti platebního systému ale nebude pouze technické. Bude to především politická volba, jak rozdělit odpovědnost mezi stát a trh, jak chránit soukromí a jakou roli ponechat hotovosti, kterou si podle dat přeje většina veřejnosti zachovat.

Jako nejpravděpodobnější se jeví kompromisní scénář. Navarrete navrhuje začít velkoobchodní verzí digitálního eura mezi bankami a zavést omezenou offline variantu pro veřejnost s vyšší anonymitou. Tento přístup by mohl snížit odpor bank a zároveň umožnit otestovat přidanou hodnotu projektu. Pokud však nedojde k jasnému vyřešení interoperability, ekonomické efektivity a ochrany soukromí, zůstane digitální euro spíše politickým symbolem než skutečným přínosem.

Rok 2029 jako cílové datum spouštění přináší pevný rámec i tlak. Evropská centrální banka bude muset přesvědčit nejen finanční sektor a politiky, ale především veřejnost, že nová měna doplní, nikoli nahradí, hotovost. Sama ECB už připouští, že zachování funkční hotovosti je klíčové i pro krizové situace, a doporučuje posilovat bankomatové sítě i národní rezervy hotových peněz.

Použité zdroje: Financial Times o odporu bank a europoslanců a o roli peněženky Wero; Brussels Signal o stavu evropských peněženek a alianci EuroPA; Materiály ECB k cíli roku 2029 a k offline funkci digitálního eura; Studie ECB SPACE 2024 k reálnému užívání hotovosti; Průzkum BEUC o očekáváních spotřebitelů a podpoře hotovosti; Analýza Norberta Häringa o zúženém offline modelu a dopadech regulace příplatků; Stručná anotace zákazu příplatků podle PSD2 na stránkách Evropské komise.