Přinášíme vám osmý díl z cyklu o nové doktríně evropské ekonomické bezpečnosti a navazuje na předchozí články věnované průmyslové politice, technologiím a nástrojům proti ekonomickému nátlaku.
Bruselskýá think-tank Bruegel v závěrečné části svého materiálu zdůrazňuje, že bez funkční správy a řízení se i nejlépe napsaná doktrína rychle promění v prázdný dokument. Ekonomická bezpečnost totiž není jednou politikou, ale průřezovým tématem, které zahrnuje průmyslovou politiku, obchod, investice, výzkum, finance i digitální infrastrukturu. Pokud mají jednotlivé nástroje fungovat soudržně, musí být jejich používání koordinováno jak uvnitř Evropské komise, tak mezi členskými státy.
Prvním krokem je podle autorů jasné politické vedení. Vytvoření portfolia komisaře odpovědného za obchod a ekonomickou bezpečnost má potenciál zlepšit vnitřní koordinaci, ale samo o sobě nestačí. Bruegel navrhuje zřídit projektovou skupinu komisařů pro ekonomickou bezpečnost, která by pravidelně stanovovala priority, rozhodovala o konfliktech mezi jednotlivými agendami a zadávala přípravu konkrétních strategií ke zmírňování rizik. Tyto strategie by měly vznikat na základě ekonomických analýz a systematického hodnocení hrozeb, nikoli ad hoc politických impulsů.
Na pracovní úrovni by měla být posílena Síť ekonomické bezpečnosti a doplněna o stálou pracovní skupinu Rady, která by se zabývala právě prováděním doktríny a koordinací národních politik v oblastech, kde zůstávají klíčové kompetence členských států, například u investičního screeningu nebo exportních kontrol. Jednou ročně by se podle autorů měla konat i ministerská debata o stavu ekonomické bezpečnosti, aby se z tématu nestala čistě technokratická agenda.
Zásadní je rovněž mezinárodní rozměr. Bruegel varuje před přeceňováním role skupiny G7, zejména v situaci, kdy se Spojené státy pod vedením Donalda Trumpa zřetelně vzdalují multilateralismu a samy používají ekonomický nátlak. V takovém prostředí je obtížné si představit, že by G7 fungovala jako skutečné fórum proti donucování. Autoři proto doporučují zaměřit se spíše na bilaterální a minilaterální spolupráci s podobně smýšlejícími partnery, jako jsou Spojené království, Japonsko, Kanada, Austrálie či Jižní Korea.
Psali jsme: EU má nástroje proti nátlaku. Proč je nepoužívá?
Neméně důležitý je vztah doktríny ekonomické bezpečnosti k pravidlům Světové obchodní organizace. Bruegel odmítá představu, že by hospodářská bezpečnost měla být záminkou pro systematické obcházení mezinárodních závazků. Současný rámec WTO podle autorů poskytuje dostatečný prostor pro přijetí opatření v případě války, krizí nebo hrozeb národní bezpečnosti, a to včetně sankcí, investičních omezení či exportních kontrol. Spíše než bourat pravidla je třeba je doplnit a vyjasnit tak, aby bylo možné přezkoumávat přiměřenost reakcí a bránit eskalaci obchodních konfliktů.
Autoři proto vyzývají, aby EU zahrnula téma ekonomické bezpečnosti do své strategie reformy WTO a podpořila vznik mechanismů, které by umožnily posuzovat ekonomické dopady bezpečnostních opatření místo jejich čistě právního hodnocení. Takový přístup by mohl pomoci udržet rovnováhu mezi legitimní ochranou strategických zájmů a zachováním otevřeného a předvídatelného mezinárodního obchodního systému.
Závěr Bruegelu je v tomto směru jednoznačný. Bez pevného institucionálního ukotvení, bez koordinace mezi Bruselem a členskými státy a bez mezinárodních partnerství založených na pravidlech zůstane doktrína ekonomické bezpečnosti jen souborem hezkých slov. Pokud má Evropská unie skutečně čelit tlaku ze strany Číny, Spojených států i Ruska, musí se naučit nejen pojmenovat svá rizika, ale také je systematicky řídit.
(Kovář, prvnizpravy.cz, foto: aiko)
Zdroje: 1. From strategy to doctrine: the next steps for European economic security – Bruegel; 2. Much more than a market – Enrico Letta report; 3. European Economic Security Strategy, JOIN(2023) 20 final – Evropská komise; 4. The national security exception in WTO – World Trade Review; 5. Geopolitical shifts and their economic impacts on Europe – Bruegel
