Tento text je čtvrtým dílem seriálu o nové doktríně evropské ekonomické bezpečnosti a navazuje na předchozí články věnované dodavatelským řetězcům a exportním zranitelnostem.

Autoři bruselského think tanku Bruegel v materiálu zdůrazňují, že oblast základních a vznikajících technologií představuje nejpádnější argument pro aktivní průmyslovou politiku ve jménu ekonomické bezpečnosti. Jde o technologie, které mají potenciál zásadně změnit globální ekonomiku a přepsat mocenské poměry. Pokud se Evropská unie stane v těchto oblastech pouhým odběratelem, ztratí schopnost nejen chránit své hospodářské zájmy, ale i odrazovat od politického a ekonomického nátlaku.

Ukázkovým příkladem je sektor polovodičů. Evropská unie sama nemá rozsáhlé kapacity na výrobu nejpokročilejších čipů, přesto však díky nizozemské společnosti ASML kontroluje klíčovou technologii pro jejich výrobu, a to extrémní ultrafialovou litografii. Právě tento monopol dává Evropě jedinečnou pozici v globálním hodnotovém řetězci a činí ji obtížně obejitelnou. Bruegel z toho vyvozuje zásadní závěr. Ekonomická bezpečnost není jen o snižování závislostí, ale i o budování takových technologických pozic, bez nichž se ostatní hráči neobejdou.

Z této logiky vyplývá ostré rozlišení mezi podporou kapacit a podporou takzvaného frontier vývoje. Podpora kapacit se zaměřuje na rozšiřování výrobních možností v existujících technologiích, například budováním továren nebo lokalizací již zvládnutých procesů. Naproti tomu frontier vývoj směřuje k posouvání technologické hranice, tedy k objevům a aplikacím, které teprve definují budoucí trhy. Podle Bruegelu má právě tato druhá oblast z hlediska ekonomické bezpečnosti mnohem vyšší hodnotu, protože vytváří strukturální nepostradatelnost, kterou nelze snadno kopírovat ani nahradit masivními dotacemi.

Materiál zároveň varuje, že Evropská unie v některých klíčových oblastech již tuto výhodu ztrácí. Typickým příkladem jsou čisté technologie, v nichž Evropa dlouhou dobu patřila k lídrům výzkumu a vývoje, ale postupně se zařadila za Čínu, která dokázala rychle propojit státní podporu, průmyslovou politiku a masivní investice. Ztráta pozice v těchto technologiích podle autorů není jen otázkou konkurenceschopnosti nebo zelené transformace, ale představuje strategický problém, který může v budoucnu omezit schopnost EU prosazovat své zájmy v globální ekonomice.

Psali jsme: Čína, selektivní odveta a tlak přes vepřové i koňak

Bruegel proto vyzývá k tomu, aby se evropská průmyslová politika méně soustředila na velké symbolické projekty a více na systematickou podporu výzkumu a vývoje v oblastech, kde má Evropa reálnou šanci udržet nebo získat technologické prvenství. Nejde o to vyrábět vše doma, ale o to být přítomen v klíčových bodech hodnotových řetězců tak, aby se EU stala technologickým uzlem, nikoli pouhým koncovým trhem.

V této perspektivě se ekonomická bezpečnost mění z obranného konceptu v projekt budování moci. Schopnost vytvářet a kontrolovat základní technologie rozhodne o tom, zda bude Evropa v příštích dekádách jedním z architektů globální ekonomiky, nebo se ocitne v pozici aktéra, který už pouze reaguje na rozhodnutí přijatá jinde.

V dalším díle seriálu se zaměříme na finanční a digitální závislosti a na to, proč může být dominance USA v těchto oblastech pro Evropskou unii stejně citlivá jako závislost na čínských surovinách.

(Kovář, prvnizpravy.cz, foto: aiko)

Zdroje: 1. From strategy to doctrine: the next steps for European economic security – Bruegel; 2. Is the EU Chips Act the right approach – Bruegel; 3. Weak signals in science and technology 2024 – Joint Research Centre; 4. De-risking and decarbonising: green tech partnerships – Bruegel; 5.  European Chips Act – Regulation (EU) 2023/1781