Přinášíme vám dílší pokračování cyklu o nové doktríně evropské ekonomické bezpečnosti, který navazuje na předchozí články a analýzy věnované technologiím, financím a digitálním závislostem.

Autoři bruselského think tanku Bruegel ve své analýze upozorňují, že průmyslová politika se v posledních letech stala jedním z hlavních nástrojů, jimiž se Evropská unie snaží posílit svou ekonomickou bezpečnost. Jádrem tohoto přístupu jsou takzvané důležité projekty společného evropského zájmu, známé pod zkratkou IPCEI, a také sektorové iniciativy typu evropského zákona o čipech. Cílem je pomocí veřejných dotací nastartovat výrobu v odvětvích, která jsou považována za strategická, jenže právě zde se podle autorů skrývá značné riziko drahých omylů.

Bruegel kritizuje, že projekty IPCEI jsou politicky i administrativně extrémně těžkopádné. Výběr velkých projektů probíhá v prostředí intenzivního vyjednávání mezi národními vládami a velkými firmami, což vede k tomu, že jsou zvýhodňována již etablovaná odvětví v několika členských státech, zatímco skutečné slabiny evropské ekonomiky, tedy oblasti silně závislé na dovozu, zůstávají často stranou. Tento mechanismus národního smlouvání podle autorů deformuje celé pojetí ekonomické bezpečnosti a posouvá průmyslovou politiku směrem k ochraně stávajících struktur, nikoli k řešení budoucích rizik.

Jako varovné příklady Bruegel uvádí konkrétní selhání. Ambiciózní projekt továrny na polovodiče v německém Magdeburgu, který měl být vlajkovou lodí evropského Chips Act a měl získat dotace v řádu miliard eur, byl v roce 2024 zastaven. Podobně skončil i švédský výrobce baterií Northvolt, který měl sehrát klíčovou roli v budování evropského bateriového řetězce nezávislého na Číně, ale navzdory rozsáhlé veřejné podpoře zkrachoval na začátku roku 2025. Tyto případy podle autorů ukazují, že samotná výše dotací není zárukou úspěchu a že bez jasných kritérií výběru a ekonomické racionality se průmyslová politika může snadno změnit v nákladnou záchrannou operaci bez dlouhodobého přínosu.

Materiál proto zdůrazňuje nutnost rozlišovat mezi podporou kapacit a podporou skutečného technologického pokroku. Zatímco rozšiřování výroby v existujících technologiích může mít krátkodobý politický efekt, z hlediska ekonomické bezpečnosti je mnohem důležitější cílená podpora výzkumu a vývoje na technologické hranici. Právě tam se rozhoduje o tom, zda si Evropa udrží schopnost vytvářet nepostradatelné know how, nebo se odsoudí k roli dotovaného následovníka.

Psali jsme: Ekonomická bezpečnost EU stojí na technologiích a výzkumu

Bruegel zároveň varuje před populárním, ale zavádějícím heslem „kupuj Evropu“. Politiky založené na minimálním evropském obsahu ve veřejných zakázkách nebo spotřebních dotacích jsou podle autorů nejen v rozporu s mezinárodními závazky Evropské unie, ale mohou také podkopat snahu o budování partnerství s podobně smýšlejícími zeměmi. Místo protekcionistických zkratek by se měla evropská průmyslová politika opírat o jasně definovaná kritéria odolnosti, podporu výzkumu a otevřenost vůči mezinárodní spolupráci tam, kde je to ekonomicky výhodné.

V příštím díle seriálu se zaměříme na nástroje ekonomického státnictví, zejména na to, proč se Evropská unie dosud zdráhá plně využívat nástroj proti ekonomickému nátlaku a jaké důsledky to může mít pro její postavení ve světě.

(Kovář, prvnizpravy.cz, foto. aiko)

Zdroje: 1. From strategy to doctrine: the next steps for European economic security – Bruegel; 2. Opaque and ill-defined: problems with Europe’s IPCEI subsidy framework – Bruegel; 3. Is the EU Chips Act the right approach – Bruegel; 4. Northvolt’s struggles: a cautionary tale for the EU Clean Industrial Deal – Bruegel; 5. European Chips Act – Regulation (EU) 2023/1781