Americká energetická infrastruktura, páteř moderní civilizace, stojí podle stále hlasitějších varování na hraně systémového selhání. Nejde přitom o hypotetickou hrozbu ani vzdálený scénář. Jde o proces, který již probíhá, je měřitelný a podle kritiků dlouhodobě ignorovaný jak průmyslem, tak regulátory. Nejnovější stížnost podaná u Federální energetické regulační komise (FERC) ukazuje, že problém není pouze technický, ale především politický a ekonomický.
Autoři upozorňují, že současný stav ochrany americké elektrické sítě není výsledkem nedostatku znalostí nebo technologií, ale důsledkem vědomého rozhodnutí minimalizovat náklady. Jak se uvádí v původním textu, „to není věda, to je regulační zajetí převlečené za plánování spolehlivosti“. Tato věta vystihuje jádro problému. Regulátor se podle kritiků stal nástrojem regulovaných subjektů.
Podstata hrozby je přitom z fyzikálního hlediska dobře známá. Sluneční aktivita generuje geomagnetické poruchy, které vyvolávají tzv. indukované proudy v zemské kůře. Ty následně vstupují do elektrické sítě přes uzemnění transformátorů a způsobují jejich přehřívání, deformace signálu a postupné poškození. V extrémním případě může dojít k masivnímu výpadku na kontinentální úrovni. Tento proces není hypotézou. Již dnes způsobuje podle citovaných studií škody kolem deseti miliard dolarů ročně.
Historie přitom nabízí konkrétní varování. Bouře v roce 1989 vyřadila část kanadské sítě a následně vedla k poškození transformátorů v amerických jaderných elektrárnách. Událost z roku 2003 zničila transformátory v Jižní Africe, přestože byla výrazně slabší než historické extrémy. Nejznámější Carringtonova událost z roku 1859 by dnes znamenala katastrofu globálního rozsahu.
Přesto jsou ochranné standardy podle kritiků absurdně nízké. North American Electric Reliability Corporation nastavila ochranu na hodnoty, které jsou hluboko pod historicky naměřenými úrovněmi. Ve Washingtonu jde o přibližně dvě volty na kilometr, zatímco reálné bouře dosahovaly desetinásobků. Tento nepoměr není náhodný. Standardy si totiž podle autorů nastavuje samotný průmysl, který má zároveň nést náklady na jejich plnění.
Situaci dále komplikuje rozhodnutí Nuclear Regulatory Commission, která podle kritiky odmítla požadavky na dlouhodobé chlazení vyhořelého paliva s odůvodněním, že dlouhodobý výpadek sítě není realistický. Tento předpoklad však ignoruje jak vojenské analýzy, tak zprávy kontrolních institucí. V praxi to znamená, že při rozsáhlém výpadku může dojít k haváriím srovnatelným s jadernou katastrofou ve Fukushimě.
Největší paradox spočívá v tom, že řešení existuje a je relativně levné. Technologie blokování indukovaných proudů pomocí speciálních zařízení na transformátorech je podle autorů již více než deset let testována a používána. Celkové náklady na ochranu nejkritičtějších prvků americké sítě se odhadují na čtyři miliardy dolarů, což je méně než polovina ročních ztrát způsobených současným stavem.
Zásadní otázka tedy nezní, zda lze síť ochránit, ale proč se tak dosud nestalo. Odpověď je podle textu jednoduchá. Bez finanční motivace nemají energetické společnosti důvod investovat do ochrany, která snižuje rizika, ale nepřináší okamžitý zisk. Proto stížnost požaduje, aby FERC umožnila promítnout náklady do tarifů, čímž by se ochrana stala ekonomicky atraktivní.
Geopolitický rozměr celé situace je ještě znepokojivější. Podle autorů Čína tuto technologii nejen analyzovala, ale již ji masově nasazuje. Zatímco Spojené státy podle kritiků váhají, jejich hlavní strategický konkurent aktivně buduje odolnou infrastrukturu. „Peking zajišťuje, že jeho infrastruktura přežije události, které by zničily naši,“ uvádí text.
Celý problém tak přestává být pouze otázkou energetiky a stává se otázkou národní bezpečnosti a přežití společnosti. Moderní svět je totiž na elektřině absolutně závislý. Bez ní nefungují nemocnice, banky, armáda ani základní logistika. Jak upozorňují autoři, „ochrana sítě je otázkou kontinuity civilizace“.
Závěrem je třeba říci, že spor o americkou energetickou síť není technickou debatou mezi odborníky. Je to střet mezi veřejným zájmem a ekonomickými motivacemi velkých hráčů. Pokud regulátor znovu ustoupí tlaku průmyslu, nebude to jen administrativní rozhodnutí. Bude to vědomé přijetí rizika, které může v budoucnu vést k největšímu infrastrukturnímu kolapsu moderní historie.
(Beneš, prvnizpravy.cz, foto: zai)
Zdroj: https://nationalinterest.org/blog/energy-world/how-to-prevent-the-inevitable-collapse-of-the-us-power-grid
