Polsko zažívá nebývalé období fiskální expanze, kdy státní rozpočet bobtná pod tlakem masivních investic do obrany a stále štědřejších sociálních programů. Německý server rmx.news upozorňuje, že taková politika se nápadně podobá modelu severských států, kde jsou veřejné služby financovány vysokým a stabilním daňovým zatížením. V polském případě však chybí ta druhá část rovnic, kterou je dostatečně robustní příjmová základna. Jak řekl ekonom Sławomir Dudek, Polsko se chová tak, že má „výdaje jako v Skandinávii a daně jako v Irsku“. A právě tento rozpor se může stát osudovým.

Současná vláda slíbila prudké navýšení obranného rozpočtu až na úroveň 5 procent HDP s cílem vybudovat největší armádu v regionu a odstrašit ruskou agresi. Paralelně se však zrychluje růst sociálních transferů a veřejných mezd. Deficit veřejných financí se podle údajů OECD z února 2025 pohybuje kolem 5,8 procenta HDP a státní dluh narůstá rychleji, než vláda původně připouštěla. Inflace zůstává tvrdohlavě vysoká, v roce 2025 osciluje kolem 5 procent a je přiživována rostoucími mzdami i úvěrovou expanzí.

Podle německého listu se Polsko nachází v situaci, kdy jeho bankovní sektor není přímo ohrožen zahraničními věřiteli. Méně než 13 procent dluhu je v rukou zahraničních institucí. Přesto to není důvod k uspokojení.

„Méně než 13 procent polského dluhu je v zahraničních rukou, takže v případě krize se banky nebudou bát bankrotu,“ uvádí rmx.news.

Jenže právě fakt, že Varšava nespadá pod eurozónu a její stabilizační mechanismy, znamená, že pokud by nastal rozpočtový kolaps, žádná zahraniční mocnost, ani Německo, nebude mít motivaci zasahovat tak, jak tomu bylo v případě Řecka.

OECD ve své poslední zprávě vyzývá k okamžité „mírové fiskální konsolidaci“. Doporučuje snižovat deficit každoročně přibližně o 1 procentní bod HDP, a to kombinací úspor na straně výdajů a zvýšení daňových příjmů. Návrhy zahrnují zrušení daňových výjimek z DPH, zavedení hodnotově založené daně z nemovitostí, růst ekologických poplatků i selektivní omezení univerzálních rodinných dávek. Polsko zatím podobné kroky spíše odkládá, ačkoliv experti OECD varují, že odklad může jen zhoršit bolest budoucího přizpůsobování.

Z hlediska růstu HDP se očekává mírné oživení, OECD projektuje tempo mezi 3 až 3,4 procenta pro roky 2025 a 2026, ovšem za cenu, že se část poptávky bude muset krýt zahraničními půjčkami. Polský model čerpání úvěrů a paralelní fiskální expanze byl zatím udržitelný jen díky mimořádně nízké základní sazbě v předchozích letech a stabilnímu přílivu evropských fondů. V momentě, kdy se podmínky na finančních trzích zpřísní, by se tato rovnováha mohla rychle zhroutit.

Německý článek s názvem „Nečekejte záchranu“ zcela otevřeně říká, že Polsko může brzy čelit tvrdé realitě.

„Neexistuje žádný důvod se domnívat, že Německo nebo jiné státy eurozóny přijdou na pomoc, pokud se Polsko ocitne ve finanční tísni,“ uvádí dále německý tisk.

Psali jsme: STAN chce prosadit asistovanou sebevraždu. Lidovcí zuří

Tato slova nelze vnímat jen jako plané strašení. Polsko je dnes součástí evropského trhu a destabilizace jeho financí by měla dalekosáhlé důsledky i pro okolní státy, přesto ale politická vůle zasahovat zůstává mizivá.

Podle ekonomů OECD se Polsko nachází na křižovatce. Pokud okamžitě nepřistoupí k reformám, čeká ho několik let bolestného škrtání a pravděpodobně i sociálních nepokojů. Přitom existují inspirativní příklady, jak zvládnout takovou konsolidaci (například Lotyšsko po krizi 2008 snížilo výdaje a postupně obnovilo důvěru investorů). Rozdíl je ale v tom, že Polsko je mnohem větší ekonomikou, jejíž kolaps by měl řádově větší dopad.

Celý příběh je varováním pro ostatní země, které se snaží napodobovat skandinávský sociální model, aniž by měly odpovídající příjmové zdroje. Polsko chtělo být příkladem dynamické středoevropské ekonomiky s rostoucím vlivem a silnou armádou. Nyní se ale ukazuje, že bez nepopulárních reforem může skončit v pasti chronického deficitu a rostoucího dluhu.

(Kovář, rmx.news, obr.: aiko)