Evropský program FCAS (Future Combat Air System), oznámený v roce 2017 jako vlajkový projekt obranné spolupráce EU, narazil na nejvážnější překážku. Podle deníku Handelsblatt stojí vývoj „evropského bojového letounu budoucnosti“ na místě kvůli ostrému konfliktu mezi Paříží a Berlínem o řízení projektu, rozdělení práce a přístup k duševnímu vlastnictví. „Ambiciózní projekt Airbus Defence a Dassaultu stagnuje. Důvodem jsou průmyslově-politické konflikty mezi Paříží a Berlínem,“ konstatuje deník Handelsblatt.
Spor o jádro programu
FCAS je koncipován jako „systém systémů“: pilotovaný stíhač nové generace (NGF) má fungovat v síti s bezpilotními nosiči a „air-combat cloudem“ pro sdílení dat v reálném čase. Program má nahradit francouzské Rafale a německo-španělské Eurofightery kolem roku 2040, přičemž jeho náklady se odhadují na více než 100 miliard eur. Klíčovými hráči jsou Dassault Aviation, Airbus Defence and Space a španělská Indra.
Největší třenice vyvolává otázka, kdo povede vývoj NGF. Podle německých zdrojů Francie žádá až 80% podíl na této části programu a výhradní vedení. Airbus i německé ministerstvo obrany to považují za nepřijatelnou nerovnováhu, která by oslabila jejich přístup k technologiím. Paříž naopak tvrdí, že know-how Dassaultu v konstrukci stíhaček je nezastupitelné a že sdílené vedení by projekt pouze brzdilo. Napětí otevřeně přiznal i šéf Dassaultu Éric Trappier.
Spor se přenesl do nejvyšší politiky. Kancléř Friedrich Merz vyzval Paříž, aby dodržela původní dohody, a s prezidentem Emmanuelem Macronem se dohodli, že o budoucnosti FCAS padne rozhodnutí do konce roku 2025. Berlín však současně prověřuje alternativy pro případ, že Francie neustoupí.
V německé debatě se tak poprvé objevují scénáře, které byly dosud tabu: pokračování projektu bez Francie, připojení k britsko-italsko-japonskému GCAP, nebo modernizovaná evoluce Eurofighteru. Všechny varianty mají ale vážná rizika. GCAP je uzavřený a rychle postupuje, „Eurofighter-plus“ by znamenal technologické zpoždění.
Španělsko se snaží projekt držet pohromadě. Ministryně obrany Margarita Robles zdůraznila, že FCAS je pro Madrid prioritou a že je nutné zabránit jeho rozpadu kvůli národním rivalitám. Španělsko přitom odmítá „dvojí trať“ v podobě nákupů F-35 a naopak tlačí na užší spolupráci v trilaterálním formátu.
V říjnu se mají sejít ministři obrany tří zemí. Německý ministr Boris Pistorius varoval, že bez kompromisu o vedení a podílech nelze projekt posunout dál. Zvlášť citlivý je přechod do fáze stavby letuschopných demonstrátorů, která měla začít do konce roku. Každý měsíc prodlení zvyšuje riziko, že Evropa ztratí tempo vůči USA a Číně a že proklamovaná „strategická autonomie“ zůstane prázdným heslem.
Test evropské reality
Krize FCAS ukazuje, že největší překážkou evropské obranné spolupráce nejsou technické limity, ale politické a průmyslové rivality. Pokud se Německo, Francie a Španělsko nedokážou dohodnout na dělbě práce v jednom vlajkovém programu, těžko přesvědčí partnery v NATO i doma, že Evropa zvládne náklady vlastní obrany.
Rozumný kompromis by měl zajistit jasné inženýrské vedení NGF, férové sdílení IP, transparentní audit a sankce za zpoždění. Bez toho je příslib rozhodnutí „do konce roku“ jen odkládáním neřešeného problému. A hrozí, že „bojový letoun budoucnosti“ skončí jako učebnicový příklad, jak se v Evropě zbrojní projekty dělat nemají.
(Kyncl, Handelsblatt, obr.: aiko)
