Světová ekonomika čelí nebezpečnému paradoxu. Rozvojové země si znovu dokážou půjčovat na mezinárodních trzích, ale stále větší prostředky odvádějí na splácení minulých závazků. Podle zprávy Světové banky International Debt Report 2026, zveřejněné 5. listopadu, jejich zahraniční dluh během roku 2025 vzrostl o 5,5 procenta na rekordních 9,4 bilionu dolarů, přibližně 204 bilionů korun. Jde o nejrychlejší růst od roku 2021. Za příznivě vypadajícím návratem investorů se však skrývá problém, který může dlouhodobě brzdit hospodářský rozvoj desítek států.
Soukromí věřitelé obnovili financování rozvojových ekonomik a emise dluhopisů veřejného sektoru vzrostly téměř o 35 procent na 251 miliard dolarů, tedy přibližně 5,4 bilionu korun. Nejrychleji se přitom zadlužovaly nejzranitelnější země využívající zvýhodněné financování Mezinárodní asociace pro rozvoj. Jejich zahraniční závazky vzrostly o 8,1 procenta na 1,3 bilionu dolarů. Nové půjčky však automaticky neznamenají nové investice. Řada vlád vydává dluhopisy především proto, aby splatila starší závazky, často za vyšší úrok než v minulosti. Celkový dluh se tak výrazně nesnižuje, pouze se prodlužuje jeho splatnost.
Zveřejněná čísla vyžadují také důležité upřesnění. Rekordních 9,4 bilionu dolarů představuje zahraniční dluh veřejného i soukromého sektoru, nikoli pouze závazky vlád. Část vykázaného nárůstu navíc souvisí s oslabením dolaru, které zvýšilo dolarovou hodnotu půjček vedených v jiných měnách. U veřejného a státem garantovaného zahraničního dluhu vysvětlují kurzové změny více než čtvrtinu jeho meziročního přírůstku. Ani tento statistický vliv však nemění podstatu problému: nejchudší ekonomiky získávají kapitál za mimořádně nevýhodných podmínek.
Nejchudší státy platí nejdražší půjčky za desítky let
Země využívající zvýhodněné financování Světové banky platily v roce 2025 za nové úvěrové závazky vůči soukromým věřitelům průměrný úrok 8,2 procenta, nejvyšší od roku 1989. U nově vydaných dluhopisů dosahovala průměrná sazba dokonce 9,4 procenta. Naproti tomu rozvojové ekonomiky s lepším přístupem na trhy platily u nových dluhopisů v průměru 5,5 procenta. Rozdíl mezi úroky požadovanými soukromými a oficiálními věřiteli se u nejzranitelnějších zemí za devět let rozšířil z 3,4 na 5,5 procentního bodu. Země s největší potřebou kapitálu tak za jeho získání platí nejvyšší cenu.
Rozsah finanční zátěže dokládají samotné splátky. Rozvojové země s nízkými a středními příjmy zaplatily během roku 2025 na jistinách a úrocích 1,4 bilionu dolarů, tedy přibližně 30 bilionů korun. Z toho 363 miliard dolarů připadlo držitelům dluhopisů. Mezi lety 2022 a 2025 přitom tyto ekonomiky odvedly na splátkách o 436 miliard dolarů, přibližně 9,5 bilionu korun, více, než získaly prostřednictvím nového financování.
V samotném roce 2025 se situace částečně obrátila. Čistý příliv dlouhodobého dluhového financování dosáhl 45 miliard dolarů, zatímco předchozí rok vykazoval odliv 118 miliard dolarů. Tento obrat ukazuje zlepšení dostupnosti kapitálu, nikoli automaticky ozdravení veřejných financí. Pokud nové půjčky slouží především k refinancování starých dluhů, mohou pouze oddalovat řešení jejich skutečné udržitelnosti.
Dluhová krize může oslabit i evropskou ekonomiku
Vysoké splátky omezují možnosti rozvojových zemí investovat do energetiky, průmyslu, dopravy, školství a zdravotnictví. Bez těchto investic však nevznikají podmínky pro vyšší produktivitu, zaměstnanost a budoucí daňové příjmy. Vzniká nebezpečný kruh, kdy rostoucí dluhové náklady oslabují hospodářský růst a slabší ekonomika následně zhoršuje schopnost splácet závazky.
Situaci komplikuje také rozdílné postavení věřitelů. Mezinárodní instituce, jednotlivé státy, komerční banky a držitelé dluhopisů sledují odlišné zájmy. Dohody o restrukturalizaci závazků proto mohou být zdlouhavé a stávají se součástí širšího ekonomického i geopolitického soupeření. Světová banka upozorňuje, že stále složitější finanční nástroje, záruky a úvěrové smlouvy navíc znesnadňují zjištění skutečné výše závazků některých států.
Pro Evropskou unii představuje pokračující zadlužování rozvojových ekonomik riziko především prostřednictvím světového obchodu a finančních trhů. Případné hospodářské problémy významnějších rozvíjejících se zemí by mohly oslabit poptávku po evropském zboží, komplikovat obchod se surovinami a zvyšovat nejistotu investorů. Česká republika by tyto důsledky mohla pocítit zejména prostřednictvím exportně orientovaného průmyslu a hospodářských vazeb na Německo.
Nová zpráva Světové banky neznamená, že rozvojový svět bezprostředně směřuje k plošné platební neschopnosti. Odhaluje však strukturální nerovnováhu světového finančního systému. Obnovený přístup k úvěrům ještě nezaručuje hospodářský rozvoj, pokud stále větší část dostupných prostředků pohlcuje splácení minulosti. Rozhodující proto nebude, kolik dalších peněz dokážou zadlužené země získat, ale kolik jim po zaplacení věřitelům skutečně zbude na investice do vlastní budoucnosti.
(Beneš, prvnizpravy.cz, repro: norgesbank)
Zdroje: 1. World Bank – Developing Countries’ External Debt Surges to Record $9.4 Trillion; 2. World Bank – International Debt Report 2026; 3. World Bank – Access to finance is not enough; 4. Reuters – Developing countries’ external debt hit record $9.4 trillion
