Česká republika v posledním roce výrazně zvýšila dovoz oceli z Ruska, a to navzdory pokračující válce na Ukrajině i sankcím Evropské unie. Podle dostupných dat dosáhl objem dovozu historicky rekordní úrovně, což znovu otevírá debatu o konkurenceschopnosti evropského průmyslu, energetických nákladech i dopadech klimatické politiky EU na těžký průmysl. Právě ocel je přitom klíčovou surovinou pro automobilový průmysl, stavebnictví i obranný sektor.
Na vývoj upozornil ekonom a hlavní analytik Trinity Bank Lukáš Kovanda, který upozorňuje na rychlý růst dovozu ruské oceli do Česka a spojuje jej s oslabováním domácího ocelářství. Zároveň kritizuje evropskou klimatickou politiku a systém emisních povolenek, které podle něj zvyšují náklady výrobců a mohou nepřímo posilovat ruské příjmy.
„Česko loni dovezlo historicky suverénně rekordní množství oceli z Ruska. ČR tak přispívá nadále na ruské válčení na Ukrajině. Emisní povolenky a Green Deal tak nahrávají Rusku hned dvojitě: znesnadňují jeho odstrašení zbrojením a k tomu zvyšují příjem Kremlu.
Česká republika loni prudce navýšila dovoz oceli z Ruska, na suverénní historický rekord. Dovezla takřka 830 tisíc tun této suroviny, meziročně o bezmála 76 procent více, vyplývá z dat ČSÚ (viz graf níže). Hodnota tohoto dovozu dosáhla takřka 10 miliard korun. Česko tak nadále pomáhá financovat ruské válčení na Ukrajině, přestože od přímého odběru ruské ropy a zemního plynu se již odstřihlo.
Ocel představuje klíčovou surovinu při výrobě aut nebo ve stavebnictví. Česko ji přitom letos z Ruska dováží suverénně nejvíce, konkrétně 4,3krát více než z Německa, která v roce 2025 podle dat ČSÚ představovalo druhého největšího dovozce oceli do Česka. Česko z Německa loni dovezlo přes 191 tisíc tun oceli v hodnotě necelé půldruhé miliardy korun.
Česko také loni dovezlo z Ruska zhruba čtyřikrát více oceli než o deset let dříve, v roce 2015.
Klíčovým důvodem dramaticky navýšeného dovozu z Ruska je ztráta konkurenceschopnosti českého ocelářství a postupné ukončování tradice českého ocelářství.
Třinecké železárny, jediná a poslední zbývající ocelárna v Česku varuje, že bude muset odejít do zahraničí. Klíčovými důvody jsou podle loňského vyjádření jejího šéfa Romana Heideho emisní povolenky, tedy poměrně drahé energie, a obecně tlak EU na dekarbonizaci.
Pokud by Třinecké železárny opustily Česko, přijde jeho území o průmyslovou prvovýrobu oceli po dlouhých více než 160 letech. Průmyslově se totiž ocel na území dnešního Česka vyrábí nepřetržitě od roku 1865, kdy se začalo s výrobou oceli v konvertorech ve Vítkovicích. Konvertor je metalurgické zařízení, které umožňuje velkovýrobu oceli ze surového železa.
Ukončení výroby oceli v Česku by bylo zvláště absurdní v čase probíhající války ‚za humny‘, tedy na Ukrajině, neboť ocel představuje základní surovinu i zbrojního průmyslu.
Konec českého ocelářství tak může vyhovovat ruským zájmům hned ze dvou důvodů. Nejen proto, že zajišťuje Rusku zdroj rostoucích příjmů, z nichž může financovat válku na Ukrajině. Nýbrž i proto, že skomírání právě i českého ocelářství znesnadňuje možnosti EU Rusko účinně odstrašovat. Je pochopitelně pikantní, že EU chce Rusko odstrašovat jeho vlastní ocelí.
Z těchto hledisek se emisní povolenky a celý Green Deal EU stávají hned dvojitým bezpečnostním ohrožením České republiky,“ napsal na sociální síti X ekonom Lukáš Kovanda.
(Beneš, prvnizpravy.cz, repro: cnn prima)
