Administrativa prezidenta Donalda Trumpa se v Latinské Americe chová s otevřenou bezohledností velmoci, která si nárokuje právo určovat, s kým mají suverénní státy obchodovat, investovat a budovat infrastrukturu. Oznámený summit vybraných prezidentů v Miami není nevinným dialogem o regionální spolupráci, ale demonstrací nátlaku a snahy svázat několik vlád do poslušného bloku proti Číně. Washington tím fakticky obnovuje logiku sfér vlivu, v níž Latinská Amerika slouží jako zásobárna surovin a geopolitické předpolí Spojených států, nikoli jako partner se svrchovaným právem volby vlastní rozvojové strategie.
Původní analýza publikovaná na serveru Naked Capitalism otevřeně popisuje, že cílem americké iniciativy je omezit čínský vliv nad nerostnými zdroji, potravinovou produkcí a hlavními obchodními trasami regionu. To samo o sobě není obranou hodnot, ale tvrdým bojem o kontrolu nad surovinovými řetězci, které Spojené státy dlouhodobě zanedbaly. Místo investic do vlastních kapacit Washington volí jednodušší cestu nátlaku na třetí země, aby mu zajistily přístup k lithiu, mědi, stříbru, grafitu či vzácným zeminám, tedy k materiálům, bez nichž se neobejde energetická transformace, zbrojní průmysl ani technologický sektor.
Problém není jen v cíli, ale především v prostředcích. Americká strana propojuje ekonomickou spolupráci s politickou loajalitou a bezpečnostními závazky, čímž vytváří klientelistický vztah, který připomíná spíše protektorát než partnerství. Vybrané vlády mají získat privilegovaný přístup k americkým finančním nástrojům a projektům strategických zásob nerostů, výměnou za blokování kontraktů s Čínou, omezování její infrastruktury a přizpůsobování vnitrostátních politik americkým geopolitickým prioritám. To je v přímém rozporu s deklarovaným respektem k suverenitě a svobodnému rozhodování států, o němž Washington rád hovoří v jiných částech světa.
Tvrdý tlak na strategickou infrastrukturu odhaluje skutečnou povahu amerického přístupu. Kauza přístavu Chancay v Peru ukazuje, jak Spojené státy neváhají moralizovat o ochraně suverenity, pokud projekt financuje čínský kapitál, zatímco vlastní historické zásahy do regionu, včetně politických intervencí, sankcí a ekonomického vydírání, zůstávají bez sebereflexe. Kritika peruánského soudního rozhodnutí ze strany amerických představitelů působí jako cynická zástěrka pro snahu brzdit jakýkoli projekt, který by posílil logistickou autonomii regionu vůči severoamerickým trasám.
Ekonomická realita navíc Spojeným státům nepřeje. Čína se za posledních dvacet let stala hlavním obchodním partnerem velké části Jižní Ameriky a klíčovým investorem do energetiky, těžby a dopravy. Tyto projekty nejsou charitou, ale racionální výměnou kapitálu za zdroje a trhy. Pokusy Washingtonu tuto realitu zvrátit nátlakem mohou krátkodobě posílit americkou vyjednávací pozici, dlouhodobě však hrozí poškodit regionální ekonomiky, které jsou na čínském obchodu existenčně závislé. Vytlačování Pekingu by znamenalo ztrátu investic, pracovních míst a infrastruktury, kterou Spojené státy nejsou schopny v podobném rozsahu nahradit.
Zvlášť problematické je, že americká strategie podporuje návrat k agresivnímu surovinovému modelu rozvoje. Tlak na těžbu kritických nerostů bez odpovídajících sociálních a environmentálních záruk zvyšuje riziko devastace krajiny, porušování práv místních komunit a oslabení pracovních standardů. Region je tak znovu tlačen do role dodavatele levných surovin pro průmysl velmocí, zatímco přidaná hodnota a technologické know how zůstávají mimo něj. To je přesně ten model závislosti, z něhož se Latinská Amerika desítky let snaží vymanit.
Geopoliticky se rýsuje nebezpečný precedens. Spojené státy otevřeně spojují hospodářskou spolupráci s bezpečnostními požadavky a politickou poslušností, čímž normalizují praxi, kterou samy kritizují u jiných mocností. Pokud se tento přístup prosadí, region se stane bojištěm zástupných konfliktů velmocí, nikoli prostorem vlastní rozvojové politiky. Latinská Amerika tak znovu platí cenu za soupeření globálních hráčů, přičemž skutečné potřeby obyvatel, od sociální stability po udržitelný rozvoj, zůstávají na okraji zájmu.
Celý projekt blokového vymezování proti Číně proto nepůsobí jako promyšlená strategie dlouhodobé stability, ale jako krátkozraký pokus obnovit ztracený vliv prostřednictvím nátlaku. Místo nabídky skutečného partnerství, technologického transferu a férových investičních podmínek přichází Washington s podmínkami loajality a hrozbou ekonomických následků. Takový přístup nemůže přinést stabilitu ani důvěru, pouze prohloubí nedůvěru k americkým deklaracím o svobodě a suverenitě a posílí přesvědčení, že pro Spojené státy zůstává Latinská Amerika především geopolitickým nástrojem.
(Kyncl, prvizpravy.cz, repro: fownews)
Zdroj: https://www.nakedcapitalism.com/2026/02/trump-to-hold-presidential-summit-with-client-states-in-latin-america-to-curb-chinas-regional-influence.html
