Spojené státy znovu ukázaly, že jsou připraveny vynucovat námořní blokádu Íránu vojenskou silou i proti obchodním plavidlům třetích zemí. Americká stíhačka 10. října zasáhla v Ománském zálivu nákladní loď Ocean Molica, známou také jako Arika Sun, plující pod panamskou vlajkou. Přesně naváděná munice zasáhla záď a vyřadila pohon plavidla. Posádka podle amerického Centrálního velitelství CENTCOM neutrpěla zranění.
Washington tvrdí, že loď po vyplutí z íránského přístavu ignorovala opakovaná varování a pokusila se prorazit blokádu. Toto vysvětlení však zatím pochází pouze od americké armády. Nezávisle nebyly doloženy všechny okolnosti zásahu a agentuře Reuters se bezprostředně nepodařilo získat vyjádření provozovatele plavidla. Podstatné je, že americké síly nezaútočily na íránskou válečnou loď, ale na obchodní plavidlo registrované ve třetím státě. To ukazuje, kam až je Washington ochoten při prosazování své strategie zajít.
Americká blokáda íránských přístavů se změnila v rozsáhlou vojenskou operaci. Od jejího obnovení 14. července přinutily americké síly podle CENTCOM celkem 135 obchodních lodí změnit směr a čtyři plavidla vyřadily z provozu. Americké velení zároveň uvádí, že zničilo deset tankerů napojených na přepravní síť íránských revolučních gard. Jde o americkou bilanci, kterou nelze ve všech bodech nezávisle ověřit.
Washington tak vysílá jasný vzkaz: obchodování s íránskými přístavy může skončit nejen ekonomickým postihem, ale také přímým vojenským zásahem. To je podstatně tvrdší nástroj než běžné sankce, protože bezprostředně ohrožuje plavidla, jejich náklad a potenciálně také posádky. Američané chtějí Írán hospodářsky vyčerpat a přinutit jej k politickým ústupkům. Jenže strategie, která má protivníka ekonomicky zlomit, současně zvyšuje nejistotu pro mezinárodní dopravu. Washington tím přenáší část nákladů své konfrontace s Teheránem na obchodní společnosti a státy, které nejsou přímými účastníky konfliktu.
Právo na blokádu není neomezeným právem střílet
Útok na loď pod panamskou vlajkou otevírá závažnou právní otázku. Sanremský manuál o ozbrojených konfliktech na moři připouští za určitých podmínek zadržování obchodních plavidel porušujících námořní blokádu. Použití ozbrojené síly však podléhá přísnějším pravidlům. Podle manuálu mohou být obchodní lodě neutrálních států napadeny například tehdy, pokud existují rozumné důvody domnívat se, že porušují blokádu, a po předchozím varování úmyslně a jednoznačně odmítají zastavit nebo kladou odpor prohlídce či zadržení. Samotná plavba z nepřátelského přístavu proto automaticky neospravedlňuje každý vojenský zásah.
Americké velení tvrdí, že podmínka předchozího varování byla splněna. Veřejně dostupné informace však zatím neumožňují nezávisle posoudit průběh incidentu ani přiměřenost použité síly. Nelze tedy automaticky tvrdit, že šlo o nezákonný útok, stejně jako nelze bez dalšího přijmout americké zdůvodnění jako definitivní právní verdikt. Nebezpečný je také širší precedent. Pokud bude vojenské napadání obchodních lodí stále častějším prostředkem velmocenského nátlaku, může to oslabit předvídatelnost pravidel, na nichž stojí světová námořní doprava. Podobné metody by v budoucnu mohly uplatňovat i další mocnosti.
Trump chce zlomit Írán. Drahou cenu však platí i ostatní
Hormuzský průliv patří k nejdůležitějším energetickým trasám světa. Před vypuknutím války mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem na konci února jím procházela ropa odpovídající přibližně pětině světové spotřeby. Nyní se námořní doprava potýká s útoky, bezpečnostními omezeními a mimořádně vysokými přepravními náklady. Agentura Reuters upozorňuje, že problém už nespočívá pouze v dostupnosti ropy, ale stále více také v její přepravě. Přestože se část vývozu z Blízkého východu obnovila, vysoké náklady na tankery, pojištění a komplikovaná logistika udržují tlak na ceny energií.
To je nepříjemná skutečnost i pro Donalda Trumpa. Americký prezident chce prostřednictvím blokády oslabit Írán, ale pokračující konflikt zároveň přispívá k drahé dopravě a nejistotě na ropných trzích. Vyšší ceny pohonných hmot přitom dopadají na americké domácnosti právě před listopadovými kongresovými volbami. Důsledky pociťuje také Evropa. Dražší ropa, námořní přeprava a rizikové přirážky mohou zvyšovat náklady průmyslu, dopravy i spotřebitelů. Česká republika není výjimkou. Přestože není závislá na přímých dodávkách íránské ropy, světové ceny energií a přepravy její ekonomiku ovlivňují.
Washington má vojenskou převahu a jednotlivé obchodní lodě dokáže zastavit. Mnohem obtížnější však bude zajistit stabilitu světového obchodu, pokud se ozbrojené střety v oblasti Hormuzu stanou trvalou součástí mezinárodní dopravy. Trumpova politika tak naráží na vlastní rozpor. Spojené státy chtějí ekonomicky dusit Írán, ale nedokážou zabránit tomu, aby rostoucí náklady konfliktu dopadaly i na jejich spojence, obchodní partnery a vlastní občany. Z vojenského vítězství nad jedinou nákladní lodí se proto může stát další politická a ekonomická prohra.
(Beneš, prvnizpravy.cz, foto: zai)
Zdroje: 1. CENTCOM – U.S. Forces Disable Cargo Vessel Attempting to Violate Blockade, 10. října 2026, zveřejněné prohlášení; 2. Financial Times – US hits commercial tanker in Gulf of Oman as tensions flare; 3. Reuters – Oil’s new problem isn’t supply. It’s logistics, 5. října 2026; 4. US military says it disabled cargo vessel trying to run Iran blockade, 11. října 2026; 5. Mezinárodní výbor Červeného kříže – Sanremský manuál o ozbrojených konfliktech na moři
