České nemocnice hospodaří každoročně se stovkami miliard korun, převážně z veřejného zdravotního pojištění. Největší fakultní nemocnice mají rozpočty srovnatelné s významnými státními institucemi, zaměstnávají tisíce lidí a rozhodují o miliardových investicích. Přesto zůstává obtížné určit, zda jednotlivá zařízení poskytují srovnatelnou zdravotní péči za přiměřené náklady. Účetní závěrky ukazují výdaje, výnosy a zisk, nikoli však automaticky skutečnou efektivitu léčby. Nejvyšší kontrolní úřad navíc odhalil nedostatky v řízení investic fakultních nemocnic. Ministerstvo zdravotnictví letos zahájilo projekt společných nákupů a provozních služeb, od kterého očekává úspory. Zásadní otázkou však zůstává, zda stát dokáže nejen kontrolovat dodržování pravidel, ale také porovnávat skutečné náklady a výsledky zdravotnických zařízení.
Rozsah hospodaření dobře ilustrují výsledky tří velkých nemocnic za rok 2025. Fakultní nemocnice v Motole vykázala výnosy 18,02 miliardy korun a náklady 17,82 miliardy. Její hospodářský výsledek po zdanění činil přibližně 198 milionů korun. Jde o účetní výsledky Motola před jeho sloučením s Nemocnicí Na Homolce, které se uskutečnilo 1. ledna 2026. Fakultní nemocnice Ostrava dosáhla výnosů 11,15 miliardy a nákladů 10,81 miliardy korun. Hospodaření skončilo kladným výsledkem 337 milionů. Krajská Nemocnice České Budějovice, fungující jako akciová společnost vlastněná Jihočeským krajem, vykázala výnosy 8,80 miliardy, náklady 8,76 miliardy a zisk po zdanění 43,4 milionu korun.
Rozdíly jsou značné, nelze z nich však sestavit pořadí podle efektivity. Fakultní nemocnice zajišťují vysoce specializovanou péči, výuku a výzkum. Krajské nemocnice mají odlišnou strukturu pacientů, provozů a někdy také jiné účetní a investiční podmínky. Rozhodující proto není celková výše nákladů ani dosažený zisk, ale jejich vztah k rozsahu, náročnosti a výsledkům poskytované péče. Českobudějovická nemocnice například vynaložila na osobní náklady 4,57 miliardy korun, tedy více než 52 procent všech nákladů. U jiných nemocnic může být podíl odlišný kvůli nákladným léčivům, přístrojovým výkonům nebo specializovaným pracovištím. Samotné procento mzdových výdajů proto nevypovídá o produktivitě personálu.
Stejně zavádějící může být porovnávání zisků. Jihočeské nemocnice vykázaly za rok 2025 společný zisk 107 milionů korun, meziročně téměř o 260 milionů méně. Podle krajského zdravotnického holdingu se na poklesu podílely především rostoucí náklady na zdravotnický materiál a biologickou léčbu. Samotné kladné hospodaření tak neznamená, že nemocnice nemá vážné nákladové problémy. Skutečně vypovídající srovnání musí sledovat náklady na obdobně závažné případy, délku hospitalizací, využívání personálu a techniky, komplikace i dlouhodobé výsledky léčby. Teprve potom lze určit, zda vyšší výdaje odpovídají náročnější medicíně, nebo skutečně představují prostor pro úspory.
NKÚ našel nedostatky. Kontrola investic nebyla dostatečná
Významné problémy odhalila kontrola Nejvyššího kontrolního úřadu zveřejněná v srpnu 2025. Zaměřila se na program, jehož prostřednictvím Ministerstvo zdravotnictví v letech 2016 až 2022 poskytlo fakultním nemocnicím přibližně dvě miliardy korun na modernizaci jejich technického a stavebního zázemí. Přestože hlavním cílem měly být rekonstrukce a modernizace nemocničních provozů, převažovaly nákupy zdravotnické techniky a dalších zařízení. Podle NKÚ nebyl splněn žádný ze sledovaných parametrů týkajících se stavebních úprav. Některé přístroje přitom nemocnice využívaly jen omezeně proto, že potřebné rekonstrukce neproběhly.
Kontroloři například zjistili, že Všeobecná fakultní nemocnice v Praze vynaložila přibližně 1,8 milionu korun na projektovou dokumentaci centrálního urgentního příjmu, která nebyla a již nebude využita. Dalších 351 tisíc korun představovalo pořízení olovnatého okna pro vyšetřovnu CT, které zůstalo téměř čtyři roky nevyužité. Závažnější než jednotlivé částky je samotný způsob řízení investic. Ministerstvo podle NKÚ poskytovalo prostředky bez dostatečných informací a v letech 2016 až 2023 neprovedlo u příjemců dotací v rámci kontrolovaného programu žádnou veřejnosprávní kontrolu jejich využití.
Neznamená to, že by všechny dvě miliardy byly vynaloženy nehospodárně. Kontrola však doložila nesoulad mezi původními cíli programu a skutečně financovanými projekty. Stát pořizoval techniku, aniž vždy zajistil podmínky pro její odpovídající využití. Ministerstvo zdravotnictví přitom kontrolní pravomoci má. Jako zřizovatel fakultních nemocnic odpovídá za dohled nad jejich hospodařením a může provádět veřejnosprávní kontroly. Samotná zařízení mají vlastní vedení a vnitřní kontrolní systémy. Vybrané nakládání se státními prostředky může prověřovat také NKÚ.
Podle zveřejněné zprávy ministerstvo v roce 2025 zahájilo šest nových následných veřejnosprávních kontrol přímo řízených organizací a dokončilo také kontroly z předchozích let. Na základě zjištění předalo pět věcí finančním úřadům, tři Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a jednu policii. Jde o kontrolní zjištění a podezření předaná příslušným orgánům, nikoli automaticky prokázaná protiprávní jednání. Existující kontrolní mechanismy tedy problémy odhalují. Otevřenou otázkou však zůstává, zda dokážou také včas zabránit neefektivním rozhodnutím. Formálně správně zadaná zakázka totiž nemusí automaticky představovat nejhospodárnější řešení. A přístroj pořízený za přiměřenou cenu může být zbytečně nákladný, pokud se nevyužívá v odpovídajícím rozsahu.
Společné nákupy mohou ušetřit. Rozhodovat musí také kvalita léčby
Ministerstvo zdravotnictví zahájilo v červenci 2026 pilotní projekt společných nákupů a provozních služeb šesti přímo řízených nemocnic. Zapojily se Fakultní nemocnice Motol a Homolka, Královské Vinohrady, Bulovka, Všeobecná fakultní nemocnice v Praze a obě velké brněnské fakultní nemocnice. Cílem je koordinovat vybrané provozní služby, energetický management, logistiku, správu budov a nákupy zdravotnické techniky či materiálu. Ministerstvo předpokládá, že větší objem společně pořizovaných služeb může přinést výhodnější ceny a omezit duplicity.
Zatím však jde o pilotní projekt, nikoli o doložené úspory. První fáze se zaměřuje na analýzu nákladů a vytipování vhodných komodit. Skutečný přínos bude možné vyhodnotit až podle dosažených cen, provozních nákladů a kvality služeb. Centralizace navíc nemusí být výhodná ve všech oblastech. U energií, dopravy nebo běžných služeb může přinést významné úspory. U specializovaného zdravotnického vybavení je však nutné zachovat odpovídající technické parametry, dostupnost servisu a potřeby jednotlivých pracovišť. Nadměrná centralizace může také zvýšit závislost na omezeném počtu dodavatelů.
Důležitější než samotný způsob vlastnictví nemocnice je proto kvalita jejího řízení. Krajské nemocnice fungující jako obchodní společnosti mohou mít jiné organizační a rozhodovací mechanismy než státní příspěvkové organizace. To však automaticky neprokazuje jejich vyšší efektivitu. Musely by se porovnávat obdobné skupiny pacientů, skutečné náklady a dosažené zdravotní výsledky.
Česká republika již disponuje nástroji, které takové hodnocení umožňují. Ústav zdravotnických informací a statistiky zveřejňuje nákladová data podle systému CZ-DRG a údaje o ekonomické struktuře poskytovatelů lůžkové péče. Nákladové srovnání jednotlivých léčebných případů však vychází z referenčních nemocnic a samo o sobě nepředstavuje úplné veřejné hodnocení hospodárnosti všech zařízení. Kancelář zdravotního pojištění současně zveřejňuje ukazatele kvality vybraných léčebných postupů. Lze tak sledovat například komplikace, výsledky chirurgické péče nebo léčbu pacientů po cévní mozkové příhodě.
Skutečný problém spočívá v propojení ekonomických a zdravotních údajů. Účetní závěrka ukáže finanční výsledek nemocnice, systém CZ-DRG umožní porovnat nákladovost obdobných případů a klinické ukazatele vypovídají o výsledcích léčby. Teprve společné hodnocení těchto informací může poskytnout věrohodnější obraz efektivity. Současně musí zohlednit zdravotní stav pacientů. Fakultní nemocnice přijímající nejtěžší případy nesmí být automaticky hodnocena jako nehospodárná jen proto, že má vyšší náklady nebo více komplikací. Naopak výrazné cenové rozdíly mezi srovnatelnými výkony při obdobných výsledcích léčby by měly být důvodem k podrobnému prověření.
Stejný princip musí platit pro investice. Každý významnější nákup zdravotnické technologie by měl mít předem stanovený očekávaný počet výkonů, provozní náklady a zdravotní přínos. Následná kontrola musí ověřit, zda se tyto předpoklady skutečně naplnily. České nemocnice nepotřebují pouze další miliardy a nové kontrolní formuláře. Potřebují systém, který propojí jejich náklady s náročností poskytované péče a skutečnými výsledky léčby. Účetní zisk sám neprokazuje hospodárnost, stejně jako vysoké výdaje automaticky neznamenají plýtvání. Rozhodující musí být, zda nemocnice dokáže za svěřené prostředky poskytovat kvalitní a bezpečnou péči s přiměřenými náklady. Za takový výsledek by mělo nést odpovědnost jejich vedení, zřizovatelé i zdravotní pojišťovny.
(Chmelík, prvnizpravy.cz, foto: zai)
Zdroje: 1. Ministerstvo financí – Státní pokladna, hospodaření Fakultní nemocnice v Motole; 2. Fakultní nemocnice Ostrava – Výroční zpráva za rok 2025; 3. Nemocnice České Budějovice – Výroční zpráva za rok 2025; 4. Zdravotnický deník – Hospodaření jihočeských nemocnic za rok 2025; 5. NKÚ – Nedostatky při investicích fakultních nemocnic, 18. srpna 2025; 6. Ministerstvo zdravotnictví – Výsledky veřejnosprávních kontrol za rok 2025; 7. Ministerstvo zdravotnictví – Projekt společných nákupů fakultních nemocnic, 29. července 2026; 8. ÚZIS – Nákladovost hospitalizačních případů podle CZ-DRG; 9. ÚZIS – Nákladová struktura poskytovatelů lůžkové péče; 10. Kancelář zdravotního pojištění – Portál ukazatelů kvality zdravotních služeb
