Od chvíle, kdy prezident Richard Nixon v roce 1971 dramaticky přerušil vazbu dolaru na zlato a rozmetal tím brettonwoodský systém, se americká měna stala nedotknutelným pilířem globálního obchodu. Dolarové privilegium umožnilo Spojeným státům financovat své deficity téměř bez omezení, kontrolovat mezinárodní toky kapitálu a diktovat pravidla světových financí. Jenže tento stav se dnes začíná tiše hroutit a symbolickým svědectvím je dramatický růst ceny zlata, která během dvou let prolomila čtyřicet historických rekordů a jen v letošním roce vzrostla o 30 procent.
Jak píše Leila Mechoui ve svém článku na serveru Compact Magazine, „mnozí věří, že dolarová hegemonie je díky převaze americké vojenské, institucionální a kulturní moci prakticky nedotknutelná. Ale ceny zlata jasně ukazují, že důvěra v dolar slábne a státy se připravují na nový paradigm, jehož podoba zůstává nejasná“
Významné centrální banky od Číny po Rusko se s železnou vytrvalostí zbavují dolarových rezerv a nahrazují je zlatem. Tento posun nezačal s Trumpovou obchodní politikou, ale jeho destruktivní celní války a naprostý chaos v mezinárodních vztazích celý proces prudce urychlily. Trumpův takzvaný „Den osvobození“, kdy na jaře 2024 vyhlásil masivní cla na dovoz z Číny i Evropy, způsobil okamžitý otřes důvěry v dolar jako stabilní rezervní měnu. Výsledkem byl úprk nejen investorů, ale hlavně vládních institucí, které v panice hledaly útočiště. Přesun části rezerv do zlata se změnil z teoretické pojistky na reálnou strategii přežití.
Zprávy Světové rady pro zlato potvrzují, že státy od poloviny loňského roku drží největší objemy drahého kovu od 60. let. Jen Čína během 12 měsíců zvýšila své zlaté rezervy o více než 300 tun a podle interních odhadů Goldman Sachs poptávka centrálních bank poprvé v historii překonala nákupy státních dluhopisů USA. Tento trend se odehrává paralelně s rozšiřováním platebních systémů mimo dolar, například v rámci čínského CIPS a ruského SPFS. Státy, které se před deseti lety musely podřizovat americkým sankcím a vynucenému používání dolaru, dnes hledají alternativní cesty a kombinují zlaté rezervy s digitálními měnovými platformami.
Podle kritiků tento návrat ke zlatu ukazuje nejen nedůvěru k Washingtonu, ale i bezradnost. Dolar sice v očích mnoha investorů ztrácí lesk, ale zlato není stabilní měna a jeho zásoby jsou omezené. Studie think-tanku Peterson Institute for International Economics varuje, že krytí měn zlatem by v případné hospodářské krizi paralyzovalo schopnost vlád financovat záchranné programy a podporu domácí ekonomiky. Přesto většina analytiků připouští, že aktuální přechod není pouhým sentimentálním vzpomínáním na zlatý standard, nýbrž projevem strachu z nekontrolovatelného tisku peněz a rostoucího geopolitického rizika.
Psali jsme:
Za normálních okolností by se ceny zlata chovaly jako barometr inflace. Jenže v posledních dvou letech vystřelily do výšin, i když inflace v některých regionech klesala. To je jasný signál, že zlato už není jen komoditou, ale symbolem hluboké pochybnosti o stavu celého měnového systému. Pokud Trumpova administrativa bude pokračovat v agresivní obchodní politice a další státy rozšíří sankce a omezení finančních toků, dolarové impérium může ztratit ještě větší část své moci.
Zatím není jasné, jaký nový řád ze zlatého úprku vzejde. Jisté je jediné: stoletý příběh dominance jediné rezervní měny se láme. Centrální banky, které desítky let prodávaly své zlaté zásoby, dnes v panice kupují zpět to, co samy kdysi vyhodnotily jako přebytečné. Zlato se tak opět stává víc než jen lesklým kovem. Je posledním pojistným polštářem před nejistotou, kterou moderní politika a nekončící krize přinesly.
(Beneš, Compactmag.com, foto: zai)
