Středověké války se nevedly pouze mečem a kopím. Stejně důležitou zbraní byl strach. Dobře to ilustruje jedna z nejznámějších epizod českých dějin – účast knížete Vladislava II. na italských taženích císaře Fridricha I. Barbarossy. Právě tehdy vznikla pozoruhodná legenda, podle níž měli čeští bojovníci před hradbami Milána vzbudit dojem, že jsou lidojedi.
Roku 1158 zahájil císař Fridrich I. Barbarossa další tažení proti bohatému a mocnému Milánu, který se opakovaně stavěl proti císařské autoritě. Mezi jeho spojenci nechyběl ani český kníže Vladislav II., jenž přivedl početný oddíl českých bojovníků. Češi se během tažení zařadili mezi nejvýraznější spojenecké oddíly a kronikáři oceňovali jejich odvahu i bojové zkušenosti.
Právě s tímto tažením je spojována známá legenda o „českých lidojedech“. Podle pozdější tradice měli čeští vojáci před očima obránců opékat na rožni figuríny z těsta nebo jiného pečiva ve tvaru lidských těl, aby z hradeb působily jako lidské mrtvoly. Obránci města, kteří neviděli detaily z větší vzdálenosti, si údajně začali vyprávět, že protivníci pojídají lidské maso. Dnes už nelze ověřit, zda se událost odehrála přesně takto. Historici však připouštějí, že podobné prostředky psychologické války nebyly ve středověku ničím neobvyklým a měly protivníka zastrašit nebo podlomit jeho morálku.
Je však důležité rozlišovat mezi legendou a doloženými historickými událostmi. Pověst je spojována především s prvním velkým tažením roku 1158, kdy se české vojsko výrazně zapsalo do dobových kronik. Samotný Milán ale tehdy nepadl. Rozhodující obléhání proběhlo až při dalším Barbarossově tažení a město kapitulovalo v březnu roku 1162. Následně bylo na císařův rozkaz z velké části zbořeno.
Účast českého vojska měla pro Vladislava II. mimořádný význam. Za věrnou podporu císaře získal významné postavení mezi říšskými knížaty a 11. ledna 1158 byl v Řezně Fridrichem Barbarossou korunován českým králem. Šlo o druhou královskou korunovaci v českých dějinách po Vratislavovi II., přičemž královský titul byl udělen osobně Vladislavovi a nestal se tehdy dědičným.
S italským tažením bývá spojován také slavný milánský svícen, který se dnes nachází v katedrále sv. Víta na Pražském hradě. Tradice uvádí, že jej Vladislav II. přivezl jako válečnou kořist z Milána. Moderní historikové však upozorňují, že jeho původ nelze jednoznačně doložit, a proto zůstává tato tradice předmětem odborných diskusí.
Legenda o českých lidojedech ukazuje, jak se ve středověku prolínaly skutečné události s vyprávěním kronikářů a psychologickou válkou. Ať už se příběh odehrál přesně tak, jak jej popisuje pozdější tradice, nebo byl během staletí přikrášlen, svědčí o pověsti, kterou si čeští bojovníci mezi svými současníky vydobyli. Nebáli se nejen bojovat, ale dokázali využít i lidský strach jako účinnou zbraň.
(vlk, prvnizpravy.cz, foto: aiko)
Zdroje: 1. Encyclopaedia Britannica – Frederick I Barbarossa; 2. ABC Czech – Vladislav II.; 3. Západočeská univerzita – Tažení českého krále Vladislava II. do Milána roku 1158
