Chiméry, známé v angličtině jako chimaeras, ratfish nebo vědecky Chimaeriformes, jsou prastarou skupinou chrupavčitých ryb, které se vyvíjejí odděleně od svých příbuzných (žraloků a rejnoků) už více než 400 milionů let. Jejich těla nesou jasné známky hlubinného života i dávné historie, což z nich činí fascinující okno do prvohorního mořského světa. Přestože jsou v současnosti málo známé široké veřejnosti, patří k evolučně nejstabilnějším živočichům planety.
Chiméry obývají většinou hluboké a temné vody světových oceánů, často v hloubkách přesahujících tisíc metrů. Jejich protáhlé tělo, zakončené bičovitým ocasem, připomíná směs mezi žralokem a úhořem, ale zároveň si zachovává některé zcela unikátní znaky. Nejvýraznějším rysem těchto tvorů je tvrdý, ostnatý výběžek na hřbetě (jakési obrněné „bedro“, které slouží jako obrana proti predátorům). Tento ostnatý výběžek může být jedovatý, a proto je manipulace s tímto živočichem při náhodném vylovení poměrně riskantní.
Zvláštní pozornost si zaslouží i jejich zrak. Chiméry mají obrovské, stříbřitě lesklé oči přizpůsobené extrémně slabému světlu v hlubinách oceánu. Jejich zrak je velmi citlivý na odražené záblesky a pohyb, což jim umožňuje orientaci i při téměř úplné tmě. Jejich tělo je navíc vybaveno postranní čárou, která zachycuje vibrace a změny tlaku ve vodě (smyslový systém typický pro mnohé vodní obratlovce, ale zde dovedený k dokonalosti).
Kromě zvláštního vzhledu zaujme i jejich způsob rozmnožování. Samci chimér mají zvláštní kopulační orgány zvané „klaspery“ podobně jako žraloci, ale navíc disponují čelní příchytnou strukturou (jakousi čelistní háčkovitou přísavkou, kterou samečka během páření fixuje samici). Samice pak klade tvrdá vejce uzavřená v rohovitých kapslích, jež jsou často vybavená výběžky, díky nimž ulpívají na mořském dně.
Potravu chimér tvoří hlavně bezobratlí živočichové, jako jsou měkkýši, červi nebo malí korýši. Jejich čelisti nejsou vybaveny jednotlivými zuby, ale spíše deskovitými útvary podobnými mlýnským kamenům, kterými dokážou drtit i pevné schránky. Tento adaptivní mechanismus jim umožňuje efektivně využívat zdroje i v prostředí, kde potrava není hojná.
Z hlediska evoluce představují chiméry pozoruhodný relikt jakožto poslední žijící zástupce třídy Holocephali. V porovnání s jinými mořskými rybami jsou extrémně pomalu se vyvíjející, s dlouhým životním cyklem a pozdní pohlavní dospělostí. Tato vlastnost je však činí zranitelnými vůči nadměrnému rybolovu i ekologickým změnám, přestože se komerčně příliš neloví. Vědci proto upozorňují na potřebu lepší ochrany těchto hlubinných tvorů a hlubšího porozumění jejich role v mořských ekosystémech.
Přestože chiméry v mnoha ohledech připomínají „živé fosilie“, nelze je považovat za vývojově primitivní. Naopak, jde o specializované živočichy, dokonale přizpůsobené svému nehostinnému prostředí. Jejich studium může přinést klíčové poznatky nejen o vývoji chrupavčitých ryb, ale i o přežívání druhů v extrémních podmínkách, a to jak z biologického, tak i ekologického hlediska. V době, kdy se světové oceány potýkají s klimatickými změnami, znečištěním a úbytkem biodiverzity, představují ostnatá bedra živou připomínku toho, jak křehká a zároveň fascinující je rovnováha podmořského života.
(Vlk, prvnizpravy.cz, foto: zai)
