V dávné Číně nebyly hvězdy jen objekty zájmu, ale nástrojem řízení říše. Dvořané sledovali nebeské dění ve snaze rozpoznat znamení, která by mohla předpovědět politické či přírodní události. Hvězdy byly seskupeny do souhvězdí představujících císařský dvůr (mezi nimi „tržiště“, „císařský vůz“ nebo i „toaletu se stolicí“, znázorněnou jednou jedinou hvězdou).
Základem této tradice je tzv. Hvězdný manuál mistra Š’, připisovaný legendárnímu astrologovi Š’ Šenovi. Dnes je tento text považován za nejstarší dochovaný čínský hvězdný katalog.
Nová studie odborníků z Čínské národní astronomické observatoře (NAO) vedená Bolianem Hemem a Yonghengem Zhaem však tvrdí, že katalog není jen nejstarší v Číně, ale vůbec nejstarší známý katalog hvězd na světě. Výzkum datuje jeho vznik až do období kolem roku 355 př. n. l., tedy zhruba o dvě století dříve než katalog slavného řeckého astronoma Hipparcha.
„Naše zjištění dokonale odpovídají historickým záznamům a živě demonstrují kontinuitu a úplnost starověkých čínských historických pramenů,“ uvedl Hem na serveru Science.
Podle výsledků byly některé části katalogu aktualizovány v roce 125 n. l., ale jiná data podle algoritmu sahají právě k roku 355 př. n. l., tedy k období života samotného mistra Š’.
Studie je však součástí dlouhotrvajícího sporu o původ těchto měření. Jak upozorňuje historik Daniel Patrick Morgan z francouzského Centra pro výzkum východoasijských civilizací: „Tvrdit, že sférické souřadnice byly použity staletí před vynálezem armilární sféry, je jako kdybychom našli účtenku z čerpací stanice a někdo tvrdil, že je z roku 1700.“
Sférický systém souřadnic, který katalog využívá, totiž podle většiny historiků nebyl v Číně zaveden dříve než v 1. století př. n. l., tedy o více než 200 let později. Tehdy čínští astronomové vyvinuli armilární sféru a přijali kulový model vesmíru. Pokud by byl katalog opravdu tak starý, jak tvrdí studie, pak by čínská astronomie předběhla svou dobu o dvě století, a to bez hmotných důkazů o existenci odpovídajících přístrojů.
Historik Bo-šun Jang z Čínské univerzity vědy a techniky tvrdí, že existují přesvědčivější vysvětlení. Jeho výzkum z roku 2023 naznačuje, že katalog obsahuje dvě skupiny dat (jedna z období kolem roku 355 př. n. l. a druhá z pozdějších dob). Tento „časový rozptyl“ by však mohl být způsoben chybným zarovnáním přístroje, který byl při měření odkloněn asi o 1° od skutečného severního pólu. Taková odchylka by zkreslila výsledky precesní analýzy.
Podle této teorie pochází katalog z doby po roce 103 př. n. l., tedy z éry sjednocování různých astrologických škol během dynastie Chan.
A ačkoliv katalog Š’ Šena může být opravdu pozoruhodným přeživším starověké vědecké kultury, podle některých odborníků stále zůstává méně starý než babylonské záznamy z 8. století př. n. l., které přesně určovaly časy východu jednotlivých hvězd.
Studie není první ani poslední snahou propojit starověké čínské vědecké dědictví s aktuálními kulturními a politickými tezemi čínského vedení. Autoři výzkumu citují prezidenta Si Ťin-pchinga, který opakovaně vyzdvihuje myšlenku vzájemného učení mezi civilizacemi. Astronom He dodává:
„Koncept zdůrazňovaný čínskými lídry, že ‚civilizace vzkvétají prostřednictvím vzájemné výměny a učení‘, se v tomto výzkumu živě odráží.“
Ačkoliv je výzkum Š’ Šenova katalogu bezpochyby důležitým přínosem k pochopení historie astronomie, jeho jednoznačné zařazení na vrchol seznamu „nejstarších hvězdných katalogů světa“ zůstává otevřenou otázkou. Vědecký konsenzus zatím nenaznačuje jasný průlom, ale spíše přidává další kapitolu k příběhu o tom, jak minulost slouží současnosti. A že v souboji o prvenství hrají roli nejen hvězdy, ale i politika.