Když archeologové v roce 2011 začali u města Nan-čchang v čínské provincii Ťiang-si systematicky zkoumat rozsáhlý hrobový komplex, postupně pochopili, že stojí před jedním z nejvýznamnějších archeologických objevů z období dynastie Chan. Pod zemí neležel obyčejný aristokrat, ale Liu He, muž s jedním z nejpozoruhodnějších životopisů mezi čínskými panovníky. Liu He se narodil roku 92 př. n. l. a patřil k císařskému rodu dynastie Západní Chan. Jeho dědečkem byl císař Wu, jeden z nejvýznamnějších vládců čínských dějin. Po smrti císaře Čaa v roce 74 př. n. l. byl Liu He povolán do hlavního města Čchang-an a vybrán za jeho nástupce. Na císařském trůně však vydržel pouhých 27 dní.
Tradiční čínské historické prameny jej vykreslují jako nevhodného panovníka, který během krátké vlády porušoval dvorské předpisy a nebyl schopen dostát povinnostem císaře. Mocný státník Huo Guang nakonec prosadil jeho sesazení. Při hodnocení těchto zpráv je však nutná opatrnost. Obraz Liu Heho byl vytvářen v politickém prostředí, které jeho odstranění z trůnu ospravedlňovalo, a proto nemusí být každé pozdější tvrzení o jeho chování nestranným popisem skutečnosti. Po sesazení přišel Liu He o císařský titul. Později mu císař Süan udělil nižší titul markýze z Haihunu. Pod tímto označením je dnes známý především díky hrobce, v níž byl po své smrti roku 59 př. n. l. pohřben.
Její obsah archeology ohromil. V rozsáhlém pohřebním komplexu byly nalezeny miliony měděných mincí wu-ču. Zveřejňované soupisy a odhady jejich přesného počtu se liší, proto není vhodné opakovat populární tvrzení o přesně 5,33 milionu kusů jako definitivní údaj. Odborné a muzejní materiály běžně hovoří přibližně o čtyřech milionech mincí o celkové hmotnosti kolem deseti tun. Ještě působivější bylo množství zlata. Z komplexu pocházejí stovky zlatých předmětů o celkové hmotnosti přibližně 120 kilogramů. Nálezy zahrnují zlaté destičky, slitky a další předměty a představují mimořádný doklad bohatství nejvyšších vrstev společnosti dynastie Chan.
Hrobka však nebyla pouze pokladnicí. Archeologové objevili bronzové nádoby, hudební nástroje, lakované předměty, nefrit, zbraně, části vozů a další předměty každodenního i obřadního života. Díky rozsahu a zachovalosti nálezů se celý komplex stal mimořádnou časovou kapslí zachycující život aristokracie Západní Chan v 1. století př. n. l. Pro historiky však mohou být ještě cennější předměty, které na první pohled vypadají mnohem méně okázale než zlato. V hrobce bylo nalezeno více než 5 000 bambusových proužků a téměř dvě stovky dřevěných destiček s texty. Obsahují literární a administrativní materiály, dopisy i části klasických čínských děl.
Mezi nimi se objevily texty spojené s Knihou písní, Knihou obřadů, Knihou proměn a především s Hovory Konfuciovými. Právě poslední z těchto nálezů vyvolal mimořádnou pozornost. Badatelé mezi bambusovými proužky identifikovali části takzvané čchiské verze Hovorů, známé jako Qi Lun. O její existenci se vědělo ze starověkých zpráv, samotná textová tradice se však později ztratila. Nález v hrobce Liu Heho tak umožňuje vědcům studovat podobu konfuciánských textů starou více než dva tisíce let. V dubnu 2026 byly nově zrestaurované bambusové a dřevěné destičky z hrobky poprvé ve větším rozsahu představeny veřejnosti v muzeu v Nan-čchangu. Výzkum pohřebního komplexu tedy ani více než deset let po jeho objevení zdaleka neskončil.
Písemnosti současně nabízejí zajímavý pohled na samotného Liu Heho. Tradiční historiografie z něj vytvořila především příklad panovníka, který nebyl schopen vládnout ani jeden měsíc. Jeho hrobka však ukazuje člověka obklopeného rozsáhlým souborem knih, klasických textů, administrativních dokumentů a předmětů spojených se vzděláním nejvyšších vrstev. To samozřejmě nedokazuje, že byl dobrým císařem nebo významným učencem. Ukazuje to však, že jednoduchá karikatura neschopného a nezodpovědného panovníka nemusí zachycovat celou jeho osobnost.
Pozoruhodným nálezem je také předmět označovaný jako „Konfuciovo zrcadlo“. Nešlo o běžné kovové zrcadlo v dnešním smyslu, ale o mimořádný soubor lakovaných dřevěných desek s vyobrazeními a texty vztahujícími se ke Konfuciovi a jeho žákům. Jeho přesná funkce je předmětem odborného výzkumu, zároveň však představuje další doklad významu konfuciánské vzdělanosti v prostředí Liu Heho. Hrobový komplex je cenný také proto, že nebyl v minulosti kompletně vypleněn. Část konstrukce sice během staletí poškodila voda a lokalita čelila pokusům o vykradení, mimořádné množství pohřební výbavy však zůstalo zachováno. Právě podezření na nelegální zásah do hrobky ostatně přispělo k zahájení archeologického průzkumu lokality.
Liu He zemřel roku 59 př. n. l. ve věku přibližně 33 let. Jeho krátká císařská vláda z něj udělala zvláštní postavu čínských dějin, člověka, který se dostal na samotný vrchol jedné z nejmocnějších říší své doby a během necelého měsíce o císařskou hodnost přišel. Více než dva tisíce let poté se však ukázalo, že jeho historický význam nespočívá jen v oněch 27 dnech.
Na první pohled fascinují miliony mincí a více než sto kilogramů zlata. Pro poznání čínských dějin ale mohou být ještě cennější tisíce bambusových proužků pokrytých drobnými znaky. Zatímco zlato vypovídá o bohatství jednoho aristokrata, texty mohou měnit naše poznání vzdělanosti, literatury a myšlení celé epochy. Liu He vládl Číně pouhých 27 dní. Jeho hrobka však po více než dvou tisících letech vypráví příběh, který archeologové stále ještě nedočetli.
(vlk, prvnizpravy.cz, foto: zai)
Zdroje: 1. Cambridge University Press – The Life and Afterlife of a Western Han “Covered Mirror” from the Tomb of Marquis of Haihun; 2. Sungkyun Journal of East Asian Studies – Popularization of the Analects and the Discovery of the Qi Lun; 3. Xinhua – Restored bamboo slips from Liu He’s tomb displayed in 2026; 4. Academy of Chinese Studies – The Timeless Tomb of the Marquis of Haihun
