Většina datlů si pečlivě chrání vlastní teritorium a hnízdní dutinu. Na karibském ostrově Hispaniola však žije druh, který toto pravidlo porušuje. Datel haitský (Melanerpes striatus) dokáže hnízdit v koloniích, kde několik párů využívá jediný strom nebo skupinu těsně sousedících stromů.
Starší ornitologický výzkum zaznamenal kolonie až s 19 hnízdy, organizace BirdsCaribbean uvádí skupiny dosahující přibližně dvaceti párů. Takové soustředění hnízd je mezi datlovitými ptáky neobvyklé. Překvapivé však je, že většina těchto datlů žije v párech samostatně nebo v mnohem menších skupinách.
Datel haitský dorůstá délky přibližně 25 centimetrů. Má výrazně černožlutě pruhovaná záda, žluté oči a červené zbarvení hlavy, které se liší podle pohlaví. Žije výhradně na Hispaniole, rozdělené mezi Haiti a Dominikánskou republiku, a na některých přilehlých ostrovech. Obývá lesy, zemědělskou krajinu i okolí lidských sídel. Živí se hmyzem, ovocem a semeny, přičemž pomáhá také s rozšiřováním některých rostlin. Kvůli poškozování ovoce však bývá někdy považován za zemědělského škůdce.
Proč se tedy někteří datli rozhodnou hnízdit tak blízko sebe? Touto otázkou se zabýval Joshua LaPergola z Cornellovy univerzity, který v letech 2012 až 2017 sledoval datly haitské v Dominikánské republice. Výzkum ukázal, že velikost kolonie výrazně souvisí s počtem dostupných dutin a stavem hnízdního stromu. Největší skupiny vznikaly zejména na odumřelých palmách rodu Roystonea. Mrtvé palmy mají několik výhod. Jejich dřevo se snáze opracovává zobákem a dutiny jsou méně ohroženy zatopením vodou než v živých palmách. Vhodných odumřelých stromů však není v krajině neomezené množství, a právě proto se na některých místech soustřeďuje větší počet párů.
Společný život může přinášet také určité výhody při obraně hnízd. Výzkum však nepotvrdil, že by větší kolonie měly jednoznačně vyšší celkovou roční reprodukční úspěšnost. Dostupnost vhodných stromů se proto jeví jako důležitější příčina společného hnízdění než samotné sociální výhody.
Další překvapení přinesla genetická studie publikovaná roku 2022 v časopise Behavioral Ecology and Sociobiology. Vědci analyzovali DNA 307 mláďat ze 101 hnízd, aby zjistili, zda život v kolonii vede k častějšímu střídání partnerů nebo ke kladení vajec do cizích hnízd.
Datel haitský zatím není považován za celosvětově ohrožený druh. Mezinárodní svaz ochrany přírody jej řadí mezi málo dotčené druhy, upozorňuje však na pravděpodobný pokles populace způsobený ztrátou prostředí a pronásledováním ze strany člověka.
Jeho příběh ukazuje, že ani mezi datly neexistuje jediný způsob života. Zatímco většina si chrání vlastní prostor, datel haitský dokáže sdílet jeden strom s mnoha sousedy. Rozhodující přitom nemusí být touha po společnosti, ale jednoduchá skutečnost, že dobrých hnízdních dutin není nikdy dost.
Zdroje: 1. Cornell University – Behavioral Ecology of Coloniality in the Hispaniolan Woodpecker; 2. Behavioral Ecology and Sociobiology – Opportunity Is Not Everything: Genetic Monogamy and Limited Brood Parasitism in a Colonial Woodpecker; 3. BirdsCaribbean – From the Nest, Day 35: Hispaniolan Woodpecker; 4. Biodiversity Heritage Library – Habits of Three Endemic West Indian Woodpeckers; 5. IUCN Red List – Melanerpes striatus, Hispaniolan Woodpecker







