V roce 1985 přinesl kapitán rybářské lodi nizozemskému amatérskému paleontologovi Dicku Molovi neobvyklý nález ze Severního moře. Byla to zachovalá lidská dolní čelist se stále patrně opotřebovanými stoličkami. Radiokarbonové datování později ukázalo, že je přibližně 9500 let stará. Patřila tedy člověku, který žil v době, kdy dnešní Severní moře vypadalo úplně jinak.
Tam, kde se dnes mezi Británií, Nizozemskem a Dánskem rozlévá moře, existovala rozsáhlá krajina. Dnes jí archeologové říkají Doggerland. Na konci poslední doby ledové byla hladina světových oceánů výrazně níže než dnes. Británie nebyla ostrovem, ale byla spojena s evropským kontinentem. Mezi nimi se rozkládala nížinatá země, kterou postupně osídlovali lovci a sběrači.
Doggerland přitom nebyl jen úzkým pozemním mostem, přes který lidé přecházeli do Británie. Výzkumy posledních desetiletí ukazují mnohem pestřejší svět řek, jezer, mokřadů, lesů a pobřežních oblastí. Byla to skutečná krajina, která mohla poskytovat velmi dobré podmínky pro život.
Moderní věda dokáže část tohoto zmizelého světa znovu rekonstruovat. Pomocí seizmických dat, z nichž značnou část původně získaly společnosti při průzkumu ložisek pod Severním mořem, vědci zmapovali tisíce čtverečních kilometrů někdejšího povrchu. Pod dnešním mořským dnem lze rozeznat bývalá říční údolí, vodní toky a další části dávné krajiny.
A obraz Doggerlandu se stále mění. Výzkum zveřejněný v roce 2026 přinesl překvapivé poznatky o jeho vegetaci. Analýza starověké DNA zachované v sedimentech ukázala, že v jižní části Doggerlandu rostly duby, jilmy a lísky již před více než 16 000 lety. Lesní prostředí se zde tedy mohlo objevit o tisíce let dříve, než naznačovaly některé předchozí představy. Podle vědců mohla tato krajina poskytovat vhodné podmínky pro lidi už v závěrečných fázích poslední doby ledové.
Že lidé Doggerland skutečně obývali, dokládají nálezy ze dna Severního moře. Rybářské sítě zde po generace zachycovaly zvířecí kosti, lidské pozůstatky i předměty vyrobené z kostí a parohů. Právě čelist datovaná přibližně do doby před 9500 lety patří mezi nejpůsobivější doklady toho, že pod dnešní mořskou hladinou kdysi existoval lidský svět.
Jeho zánik nebyl náhlý. Po skončení poslední doby ledové začaly tát rozsáhlé ledovce a hladina oceánů stoupala. Moře postupně pronikalo do nízko položených částí Doggerlandu. Řeky se měnily v zálivy, pobřeží ustupovalo a území vhodné k životu se během mnoha generací zmenšovalo.
Pro tehdejší obyvatele to musela být pomalá, ale zásadní proměna jejich světa. Místa známá jejich rodičům a prarodičům postupně mizela pod vodou. Lovecká území se zmenšovala, měnily se trasy zvířat a lidé se museli přizpůsobovat novému pobřeží nebo odcházet jinam.
Přibližně před 8150 lety pak přišla mimořádná událost. U norského pobřeží došlo k obrovskému podmořskému sesuvu známému jako Storegga. Sesuv vyvolal tsunami, která zasáhla rozsáhlé části pobřeží severozápadní Evropy. Dlouho se proto nabízela dramatická představa, že právě tato vlna znamenala definitivní konec Doggerlandu – jakási skutečná evropská obdoba příběhu o ztracené Atlantidě.
Psali jsme: Nejpodivnější muzea světa překvapují i odborníky
Výzkumy však ukazují složitější příběh. Studie publikovaná v odborném časopise Antiquityupozornila, že dopad tsunami se výrazně lišil podle místní topografie a není možné jednoduše tvrdit, že jediná katastrofická vlna celý Doggerland naráz smetla pod hladinu.
Novější výzkum tuto představu dále zpřesňuje. Analýzy sedimentů ukazují, že některé části Doggerlandu přežily nejen dlouhodobé zvyšování hladiny moře, ale také Storeggskou tsunami. Část krajiny mohla zůstat nad hladinou ještě přibližně před 7000 lety. Doggerland tedy pravděpodobně nezmizel během jediného dramatického dne. Jeho zánik byl dlouhým procesem, který mohly sledovat celé generace lidí.
Právě v tom spočívá jeho mimořádnost. Doggerland není bájnou Atlantidou ani kontinentem známým pouze ze starých legend. Je skutečnou evropskou krajinou, jejíž řeky, lesy, mokřady a místa obývaná pravěkými lidmi dnes leží pod Severním mořem.
A občas se její minulost znovu připomene. V rybářské síti, v kusu pravěké kosti, v nástroji vyrobeném z parohu nebo v lidské čelisti staré 9500 let.
Moře dnes zakrývá krajinu, kterou už žádný člověk neuvidí takovou, jaká kdysi byla. Moderní archeologie, geologie a analýza starověké DNA ji však postupně vracejí na mapu. Doggerland nebyl legendou. Existoval. A žili na něm lidé.
(vlk, prvnizpravy.cz, foto: zai)
Zdroje: 1. National Geographic – Searching for Doggerland; 2. University of Bradford – North Sea Lost World had habitable forests thousands of years earlier than thought; 3. Antiquity – A great wave: the Storegga tsunami and the end of Doggerland?
