Albert Einstein vyrůstal v německém prostředí a jeho jídelní návyky byly překvapivě prosté, spíš domácké než „gurmánské“. Z autentických výpovědí lidí z jeho blízkosti i z korespondence vyplývá, že den často začínal velmi podobně: vejci a medem, k nimž přidal čaj nebo kávu bez kofeinu. Nešlo o žádné pověry o „stravě génia“, ale o důkladně popsané rutiny z berlínských i pozdějších princetonských let.
Podle svědectví hospodyně, které zaznamenal historik Friedrich Herneck v knize Einstein at Home, „Herr Professor jedl téměř každé ráno smažená vejce, nejméně dvě“. K vejci velmi často přibyly houby. A pokud by to bylo na něm, „jedl by houby klidně třikrát denně“. Podávala se i „spousta medu“, který se v domě údajně dovážel „po kýblech“. V britském tisku se motiv vajec dokonce proměnil v populární recept „Einsteinova vejce na medu“.
K ranním nápojům dával Einstein po srdečních potížích přednost kofeinové náhradě Kaffee Hag a černému čaji; alkohol pil jen výjimečně. Vzpomínky hospodyně potvrzují, že doma se tvrdý alkohol prakticky neobjevoval, a když už, šlo spíše o symbolickou sklenku. Typická německá „těžká“ snídaně s klobásami a slaninou tak v jeho režimu neměla místo; mnohem častěji jedl vejce, pečivo a sladil medem.
Z ovoce měl Einstein mimořádnou slabost pro jahody. Jeho lékař Gustav Plesch doslova popisoval, že „je jedl po librách“. Když byl čas a chuť, dopřával si je se šlehačkou; šlo o „jahodový sníh“, který se v různých svědectvích objevuje opakovaně. Jako hlavní jídlo během dne měl rád jednoduchou italskou kuchyni, což souviselo s dětstvím stráveným v Miláně. Často stačily špagety či makaróny „po italsku“, stejně jako rýže nebo saláty. Houby (především hřiby) si nosil z procházek a v kuchyni se objevovaly velmi často.
Ačkoliv se dodnes šíří anekdoty, že jeho „genialitu“ živila zvláštní strava, seriózní zdroje to odmítají: Einstein jedl prostě, někdy až spartánsky. Walter Isaacson popisuje, že když byl zabraný do práce, klidně zapomněl na oběd nebo otevřel pár plechovek fazolí a považoval to za vyhovující hostinu. V kroužku přátel pak večery často uzavíral čajem, sýrem Gruyère, ovocem a skromnými sendviči.
Ke konci života se Einsteinův jídelníček změnil z větší části ze zdravotních důvodů. Trpěl trávicími potížemi a lékaři mu v různých obdobích doporučovali šetřící dietu; zhruba rok před smrtí mu doporučili vyloučit maso, tuk a alkohol. V březnu 1954 pak v dopise Hansu Mühsamovi sám napsal, že žije „bez tuků, bez masa, bez ryb“ a cítí se tak „docela dobře“, což je často citované svědectví o jeho pozdní, převážně vegetariánské fázi. Není to však důkaz, že by byl vegetariánem celý život. Ba naopak, většinu života maso občas jedl, jen mu nijak zvlášť nechutnalo a vyžadoval je „dobře propečené“.
Když to celé zasadíme do dnešní optiky výživy, jeho oblíbená „snídaňová“ kombinace vajec a hub dává smysl: vejce jsou zdrojem kvalitních bílkovin, selenu či cholinu a houby přidávají vitaminy skupiny B a antioxidanty. Moderní interpretace ale varují před romantizací, kdy výkony mozku neurčuje jedna potravina ani rituál, nýbrž souhra spánku, práce, genetiky a celkové životosprávy. A v tom byl Einstein upřímný. „Mezi dobrým jídlem a dobrým spánkem volím spánek,“ psal už v roce 1943.
Souhrnně řečeno, pokud chcete „snídani à la Einstein“, sáhněte po dvou vejcích (klidně na másle), žampionech či hřibech a lžici medu do čaje. Vědecké blesky z toho neslibujeme, ale přesně takhle vypadal ranní stůl muže, který změnil fyziku. Pprostě, bez okázalosti a s respektem k tomu, co mu dělalo dobře.
Poznámka k přesnosti jmen: v českých textech se někdy objevuje „Herta Winslowová“. Spolehlivé prameny ale uvádějí Hertu Waldowovou a v jiných výpovědích i Hertu Schiefelbeinovou jako hospodyně z Einsteinovy domácnosti; obě jsou zdrojem řady podrobných vzpomínek na jeho jídelní zvyklosti.
(vlk, prvnizpravy.cz, foto: zai)
