Vysoko v Andách, kde je málo stromů, vzduch je řídký a krajinu tvoří především skály, sutě a suché horské pastviny, žije šelma, kterou většina lidí nikdy neuvidí ve volné přírodě. Kočka andská (Leopardus jacobita) patří k nejvzácnějším divokým kočkám Jižní Ameriky a zároveň k nejméně prozkoumaným zástupcům celé čeledi kočkovitých.
Velikostí příliš nepřevyšuje větší domácí kočku. Má hustou šedostříbrnou srst s tmavými skvrnami a nápadně dlouhý, silný ocas s výraznými pruhy. Právě ocas jí pomáhá udržovat rovnováhu při pohybu mezi balvany a skalními stěnami ve vysokohorském prostředí.
Její známý areál zahrnuje části Argentiny, Bolívie, Chile a Peru. Dlouho byla spojována téměř výhradně s vysokohorskými oblastmi And, pozdější výzkumy však potvrdily její výskyt i v jižnějších a nižších oblastech argentinské Patagonie. Přesto zůstává rozšíření druhu velmi řídké a jednotlivé populace jsou od sebe často značně izolované.
Kočku andskou je mimořádně obtížné pozorovat. Žije převážně samotářsky, pohybuje se v rozsáhlém a obtížně přístupném terénu a její početnost je nízká. Výzkumníci jsou proto odkázáni především na fotopasti, genetické analýzy trusu a náhodná pozorování místních obyvatel.
Důležitou součástí jejího jídelníčku jsou horské viskači, jihoameričtí hlodavci připomínající vzhledem králíka. Skalnaté oblasti poskytující úkryt viskačám jsou proto zároveň významnými stanovišti samotné kočky. Pokud počet kořisti klesá nebo jsou taková místa narušována, může to mít na vzácnou šelmu výrazný dopad.
Situace druhu je vážná. Kočka andská je na Červeném seznamu IUCN vedena jako ohrožený druh. Její celková populace je malá a značně fragmentovaná, přesný počet volně žijících jedinců však není spolehlivě znám. Právě obtížná dostupnost jejího prostředí a nízká hustota výskytu způsobují, že odhady početnosti zůstávají zatíženy značnou nejistotou.
Jednou z největších hrozeb je ztráta a fragmentace prostředí. V horských oblastech And se rozšiřuje těžba nerostných surovin, vznikají nové komunikace a mění se využívání vodních zdrojů. Těžební projekty mohou zasahovat právě do omezených skalnatých oblastí, na nichž jsou místní populace kočky závislé. Mezi další rizika patří úbytek kořisti, pronásledování člověkem, útoky volně pobíhajících psů a dopravní infrastruktura.
Dalším problémem může být změna klimatu. Modely ukazují, že v nejpesimističtějším scénáři by se klimaticky vhodné prostředí pro kočku andskou mohlo do roku 2080 zmenšit až přibližně o 30 procent. Současně by se vhodné podmínky mohly posouvat do vyšších poloh a dále k jihu. Nejvýraznější úbytek vhodného prostředí studie předpokládá v centrální části areálu v Bolívii a Peru.
Ochrana tohoto druhu proto není jen otázkou vyhlášení několika rezervací. Kočka andská se pohybuje přes rozsáhlá území několika států a její populace potřebují zachovat propojení mezi vhodnými stanovišti. Andean Cat Alliance proto spolupracuje s vědci i místními komunitami v Argentině, Bolívii, Chile a Peru. Důležitou součástí ochrany je omezování konfliktů mezi lidmi a šelmami, práce s místními obyvateli a ochrana klíčových horských stanovišť.
Kočka andská zároveň ukazuje, jak málo můžeme vědět i o relativně velkém savci žijícím na obrovském území. Ještě v posledních letech přinášejí fotopasti nové potvrzené záznamy jejího výskytu. Studie z roku 2022 například doložila kočku andskou v oblasti Parque Andino Juncal ve středním Chile, kde byly nové záznamy získány během systematického monitoringu fotopastmi.
Na rozdíl od jaguára nemá sílu ani majestátní pověst a na rozdíl od pumy ji většina lidí nikdy nespatří. Přesto může být její osud důležitým ukazatelem zdraví vysokohorské krajiny.
Jedna z nejvzácnějších koček Ameriky tak může mizet téměř nepozorovaně mezi skalami vysokých And, kde ji lidé teprve začínají skutečně poznávat.
(mia, prvnizpravy.cz, foto: zai)
Zdroje: 1. IUCN Cat Specialist Group – Andean Mountain Cat; 2. Andean Cat Alliance – The Andean Cat; 3. Animals – New Records of the Andean Cat in the Central Andes of Chile
