Kerč, město na východním Krymu, skrývá jednu z nejúchvatnějších hrobkových staveb mezi Evropou a Asií. Královský kurgan, známý také pod názvem Cárskij nebo Car’skyj kurhan, patří k vrcholům architektury Bosporské říše ze čtvrtého století před naším letopočtem. V únoru roku 1837 do jeho nitra poprvé pronikl ředitel tehdejšího Kerčského muzea starožitností Anton B. Ashik, který po letech marných pokusů konečně objevil zasypaný vstup. Tím završil dlouholeté úsilí badatelů, kteří se snažili odhalit skrytý přístup k pohřební komoře.
Samotný násyp dosahuje výšky přibližně dvaceti metrů a obvod jeho základny činí zhruba čtvrt kilometru. Za severovýchodním okrajem mohyly se otevírá dlouhý vstupní koridor nazývaný dromos. Je vyzděn z pravidelných vápencových kvádrů a jeho strop je vytvořen technikou takzvaného nepravého, tedy korbelového klenutí, kdy se jednotlivé vrstvy kamenů postupně překrývají směrem ke středu. Dromos je široký přibližně dva metry a osmdesát centimetrů a měří zhruba třicet sedm metrů, což spolu s mírným zkosením stěn vytváří výrazný prostorový efekt. Na jeho konci se nachází čtvercová pohřební komora o rozměrech 4,39 krát 4,35 metru. Její stěny se stupňovitě zvedají a přecházejí do kruhového vrchlíku připomínajícího včelí úl. Výška interiéru dosahuje asi osmi a půl metru. Podlaha je zpevněna směsí jílu, vápna a drceného vápence. Takové proporce a technické zpracování řadí kerčský tholos k nejvýznamnějším antickým hrobkám severopontské oblasti.
Kurgan se nachází v krajině poseté stovkami menších mohyl, které po staletí lemovaly cesty směřující k antickému městu Pantikapaj, dnešní Kerči. Pantikapaj založili Miléťané a stal se hlavním sídlem bosporských vládců. Architektura hrobky, přesnost zdiva, bezmaltové spáry a přísná geometrie klenby svědčí o práci vysoce kvalifikovaných kameníků, patrně z dílen spjatých právě s Pantikapajem. Vědci kladou vznik hrobky do čtvrtého století před naším letopočtem, tedy do doby největšího rozkvětu Bosporské říše. Pravděpodobně zde byl pohřben archón Leúkón I., i když přímý důkaz se nedochoval a stavba mohla patřit jinému členu dynastie Spartokovců.
Když Anton Ashik roku 1837 komoru otevřel, našel jen zbytky dřevěného sarkofágu a několik keramických střepů. Vykradači hrobku dávno vyloupili. Pozdější výzkumy zaznamenaly na stěnách křížové rytiny a další symboly, které naznačují, že prostor mohl být v raně křesťanském období používán jako útočiště nebo malá svatyně. I přes chybějící artefakty se Královský kurgan stal klíčovou památkou antického stavitelství v severním Pontu a dokladem přenosu řecké pohřební architektury typu tholos za hranice egejské oblasti.
Dnes je kurgan součástí Kerčského historicko-archeologického muzea. V areálu se nachází malé lapidárium, které představuje náhrobky, fragmenty sarkofágů a nápisy pocházející z okolních nekropolí. Památka se rozkládá několik kilometrů severovýchodně od centra Kerče a v její blízkosti leží další významné archeologické lokality spojené s antickým Pantikapajem.
Výjimečnost kurganu spočívá v propojení technické přesnosti s duchovním rozměrem prostoru. Dlouhý a mírně stoupající dromos vede návštěvníka ke komoře tak, že samotná cesta působí jako symbolický přechod ze světa živých do světa paměti. Korbelová klenba, která byla známá už z mykénských hrobek, je zde ztvárněna jako dokonale modulární skladba vápencových bloků přesně přiléhajících bez pojiva. Tím se přenáší tíha násypu do stran a konstrukce zůstává pevná po více než dvě tisíciletí. V kontextu severního Pontu představuje tento způsob stavby cizí, avšak mistrně přizpůsobený prvek, který se spojil s místní tradicí mohylových pohřbů stepních elit.
Královský kurgan tak není jen oknem do dějin Bosporské říše, ale také jedinečnou laboratoří pro studium přenosu stavebních technik a náboženských idejí podél černomořských obchodních cest. Jeho objevení v roce 1837 se stalo významným mezníkem v dějinách archeologie východního Středomoří i severního Pontu. Zásluhu na tom má i osobnost Antona Ashika, který po objevu rozvinul v Kerči první systematické muzejnictví a přispěl k ochraně mnoha dalších památek oblasti.
(Pilař, prvnizpravy.cz, foto: zai)
