Křížové výpravy, zahájené oficiálně roku 1095 papežem Urbanem II. na koncilu v Clermontu, vznikly na první pohled jako odpověď na výzvu byzantského císaře, který se obával rostoucí moci seldžuckých Turků a omezení poutí do Jeruzaléma. Seldžukové se od roku 1078 skutečně snažili omezit křesťanské poutní cesty a rozšířit své panství na úkor křesťanských území. Tento prvek se stal dokonalým záminkovým rámcem, který církev využila, aby zpevnila vlastní autoritu a upevnila moc v západní Evropě, zmítané soupeřením feudálních knížat. Pro šlechtice představovaly výpravy možnost získat nové državy, prestiž i přístup k bohatství Levanty, které tehdy evropští panovníci ani obchodníci nedokázali ovládnout tak efektivně jako později během staletí kolonizace.

Pod rouškou obrany víry se skrýval politický kalkul a touha po reorganizaci mocenské struktury v Evropě. Účast na výpravách byla nejen duchovním závazkem, ale i příležitostí vymanit se z dluhů, získat půdu a upevnit rodovou reputaci. Mnozí účastníci, například francouzští a němečtí feudálové, měli eminentní zájem na tom, aby jejich rody získaly výsady a postavení. Boje o Jeruzalém a následná správa dobytých území vedly k vytvoření křižáckých států, v nichž se prolínala správa latinských rytířů a byzantských institucí.

Významnou roli v celém procesu sehrála i obchodní centra, především Janov, Benátky a Pisa, která díky logistické a finanční podpoře expedic získala privilegia na východních trzích a monopol na přepravu poutníků a zboží. Přístupy k přístavům, celnice a obchodní čtvrti v Akkonu, Tyru nebo Antiochii se staly strategickými opěrnými body italského námořního vlivu. Tyto ekonomické motivy se staly ještě patrnější během třetí a čtvrté křížové výpravy, kdy se obchodní zájmy otevřeně promítly do politiky tažení a například Benátčané prosadili dobytí Konstantinopole v roce 1204, čímž prakticky ukončili byzantskou hegemonii nad částí Balkánu a Anatolie.

Součástí výprav se staly i vojenské řády, jako templáři, johanité a němečtí rytíři. Vznikly z potřeby ochránit poutníky a udržet vojenskou přítomnost v oblasti, avšak brzy se přetvořily v samostatné mocenské subjekty s vlastním hospodářstvím, diplomatickými kontakty a vojenskou silou. Jejich bohatství a autonomie rostly takovým tempem, že ve 14. století přiměly francouzskou korunu i papežskou kurii k zásahům a likvidaci templářského řádu, který se stal symbolem nadměrného propojení víry, financí a politiky.

Samotné střety s muslimskými vládci nebyly jen vojenskými kampaněmi. Do bojů vstupovaly lokální dynastie, které s křižáky střídavě soupeřily i uzavíraly dohody. Nejznámějším příkladem byl sultán Saladin, jehož vítězství u Hattínu roku 1187 znamenalo konec první éry křižácké dominance v Jeruzalémě. I přestože se později Richard Lví srdce pokusil město znovu dobýt, zůstalo v muslimských rukou a křižácké státy se stáhly na pobřeží.

Psali jsme: Neviditelný chaos: Jak kvantová fyzika ničí naše jistoty o realitě

Další fáze výprav se posouvaly na sever a východ, do Pobaltí, Pruska i Balkánu, kde boj proti pohanským kmenům i pravoslavným státům posloužil k expanzi západní sféry vlivu. Křižácká ideologie se tak proměnila v obecný koncept boje proti „nepřátelům víry“, který se přizpůsoboval aktuálním mocenským potřebám papežství i jednotlivých panovníků.

Křížové výpravy byly v jádru střetem civilizací, avšak zároveň přetaveným v konflikt elit, obchodních zájmů a náboženské legitimace. Jejich důsledkem bylo nejen krátkodobé ovládnutí části Blízkého východu, ale i rozsáhlá kulturní a hospodářská výměna, která přispěla k rozvoji evropského bankovnictví, právních forem a mezinárodního obchodu. Ve stínu křížů však zůstávaly loupeživé výpravy, masakry civilistů a ničení kulturního dědictví, které už středověcí kronikáři popisovali bez příkras.

Dnes je obraz křížových výprav často redukován na legendární příběh o statečných rytířích, kteří s křížem na plášti bránili víru. Ve skutečnosti šlo o daleko komplikovanější děj, v němž se víra a politický kalkul proplétaly způsobem, který utvářel evropské dějiny i obraz vztahu Západu a muslimského světa na celá staletí.

(vlk, prvnizpravy.cz, foto: zai)