Jen zlomek samců lva se vůbec dožije dospělosti (zhruba jeden z osmi). Ti, kteří přežijí první roky života, čeká drsná realita. Na každého samce s vlastním lvím harémem připadá hned několik jiných, kteří o žádné samice nezavadí. Mladí samci jsou po dvou až třech letech z vlastního domovského smečkového kruhu vyhnáni, aby se nestali konkurencí pro svého otce. Od té chvíle začíná boj o přežití. Často v osamění, bez jistoty potravy a bez podpory skupiny.
Lvice loví ve skupinách, a to dvěma hlavními způsoby: buď koordinovaně ženou stáda k předem připraveným pozicím, nebo útočí ze zálohy. Samci lva však mají mnohem těžší situaci. Jejich mohutné tělo a nápadná hříva jim ztěžují skrývání. Jsou sice silní, ale nikoliv dostatečně rychlí jako gepardi, ani vytrvalí jako divocí psi nebo hyeny. Bez podpory smečky jsou jejich šance na úspěšný lov mizivé.
A když jim zbude jen hlad a osamění, čeká je pomalé umírání, nejčastěji vyhladovění.
Samice mají v porovnání s tímto údělem o čtyři roky delší život, což je u druhu s průměrnou délkou života kolem 12 až 15 let výrazný rozdíl.
Lvi jsou jediní opravdu společenští zástupci velkých kočkovitých šelem. A právě to, co je činí výjimečnými, se jim nakonec stává osudným. Samotářský lev totiž nemá šanci: na rozdíl od tygra nebo levharta není uzpůsoben k osamělému životu. Ve chvíli, kdy přijde o svou smečku, je odsouzen k pomalému zániku.
Skutečný život samce lva tedy rozhodně není majestátní panování v království savany. Je to život plný strádání, nejistoty, bojů a tragických konců. A přesto, právě tato tvrdá existence dává lvu onu důstojnost, sílu a odhodlání, díky nimž se stal symbolem odvahy po celém světě.
Král savany? Ano. Ale za cenu, kterou si málokdo dokáže představit.