Marie Magdaléna patří mezi nejznámější postavy raného křesťanství a zároveň k těm, u nichž se nejvíce střetává tradice s interpretací. Kanonická evangelia ji popisují jako Ježíšovu následovnici, svědkyni ukřižování i tu, která po svátcích nalezla prázdný hrob a podle Janova evangelia se setkala se vzkříšeným Kristem. Lukáš zdůrazňuje, že z ní byly vyhnány démony, což v tehdejším jazyce znamenalo nevysvětlitelné obtíže. Tyto zprávy dohromady vytvářejí obraz blízké učednice, i když mezi jednotlivými texty existují rozdíly a zůstávají mezery, které pozdější staletí doplňovala domněnkami. Novější práce biblistů i popularizačních médií shrnují tyto odkazy a ukazují, jak mezi sebou vytvářejí napětí.
Velkým problémem pozdější tradice se stalo ztotožnění Marie Magdalény s bezejmennou hříšnicí z Lukášova evangelia a někdy také s Marií z Betanie. Tento výklad se na Západě prosadil díky kázání papeže Řehoře Velikého na konci šestého století a navzdory slabým textovým důkazům přešel do liturgie i umění. Dnes však panuje mezi badateli shoda, že biblické texty Marii Magdalénu s prostitucí nespojují. Homilie Řehoře Velikého se vykládá jako mylné sloučení několika ženských postav z Nového zákona. Připomínají to jak encyklopedické přehledy, tak i současné popularizační texty sledující, jak se tento omyl udržel v kázáních a divadelních hrách i ve výtvarném umění.
Archeologie ukazuje limity toho, co lze o konkrétním člověku zjistit. Přímý důkaz by musel mít podobu epitafu se jménem nebo relikvií, které by bylo možné bezpečně identifikovat. Nic takového v případě Marie Magdalény neexistuje a vědecké prostředí odmítá pozdější legendární nároky. Přesto mají vykopávky v Galileji velký význam. V oblasti dnešní Magdaly na západním břehu Galilejského jezera byla odkryta synagoga z doby Druhého chrámu a unikátní Magdalský kámen s reliéfem menory. Nedávný objev druhé synagogy v Magdale navíc dokládá, že šlo o významné židovské město s bohatým náboženským životem v době, kdy působil Ježíš. Tyto nálezy ukazují prostředí, v němž Marie žila, nikoli však její osobní příběh.
Samotné přízvisko Magdaléna bývá nejčastěji chápáno jako označení původu, avšak existují i jiné možnosti. Tradiční představa, že šlo o ženu z Magdaly, je stále rozšířená, část badatelů však upozorňuje, že město se tehdy nazývalo řecky Tarichaia a že rané texty nepoužívají formuli Marie z Magdaly. Podle jiného výkladu může označení znamenat „věž“ nebo „vyvýšená“, což by Marii stavělo do symbolické role podobně jako Šimona nazvaného Petrem (skálou). Tento pohled nevylučuje, že mohla být z města u jezera, ale brání automatickému závěru.
Nové rukopisné a papyrologické studie upozorňují na to, že Mariina role mezi učedníky mohla být významnější, než jak ji tradice později líčila. Diskutuje se například, zda varianta janovského příběhu o Marii a Martě nezastínila původní podání s jedinou ženskou postavou. Tyto hypotézy nevycházejí ze senzací, ale z pečlivého srovnávání rukopisů. Zároveň se objevují nové texty z Egypta, které dokládají ženskou autoritu v raných křesťanských kruzích. Zvláštní pozornost vzbudil papyrus P.Oxy 5577, v němž Ježíš učí ženu jménem Marie, jak se stát obrazem neporušitelného světla. Fragment sice neříká přímo, že jde o Marii Magdalénu, ale jazyk a motivy naznačují souvislost s apokryfním Evangeliem Marie. Odborníci zdůrazňují nutnost dalšího porovnání, přesto se ukazuje, že ženské postavy byly v raných křesťanských textech adresátkami náročné nauky.
Archeologické nálezy z Magdaly zahrnují nejen synagogy a Magdalský kámen, ale i stupňovité vodní nádrže, které sloužily k rituální očistě a dokládají prosperitu města. Šlo o technicky náročná zařízení napojená na spodní vodu a svědčí o vyspělosti tamní židovské komunity. Ani tyto objevy ale nemohou poskytnout osobní životopis Marie Magdalény, pouze dokreslují kulisy, v nichž mohla vyrůstat. Badatelé připomínají, že absence přímých důkazů neznamená popření její existence, ale jen nutnost držet se opatrnosti při rekonstrukci detailů.
Obraz Marie Magdalény se v dějinách výrazně proměňoval. V západní tradici se z ní stala kajícnice, jejíž život sloužil jako mravní poučení, zatímco v tradicích východních církví byla více oceňována jako první svědkyně vzkříšení. Moderní bádání se stále častěji vrací k tomu, co lze z textů skutečně odvodit, a k uvážlivému hodnocení apokryfních zpráv. Připomíná se, že navzdory pozdějším omylům měla tato žena zásadní význam jako symbol naděje pro lidi na okraji společnosti. V Evropě nesla středověká leprosária její jméno a v moderní pastoraci je připomínána jako ochránkyně žen, které byly sociálně znevýhodněny. Tento posun od stigmatizace k rehabilitaci odpovídá dnešnímu důrazu na návrat její role první svědkyně a důvěrné učednice namísto obrazu hříšnice.
Souhrnně lze říci, že evangelia staví Marii Magdalénu do samého středu velikonočního příběhu, protože to byla právě ona, kdo první oznámil prázdný hrob. Archeologie Galileje doplňuje poznání o prostředí židovského náboženského života prvního století a nové papyrologické nálezy zdůrazňují ženskou autoritu v raném křesťanství. Obraz prostitutky se ukazuje jako pozdní konstrukce, která už dnes není obhajitelná. O jejím původu i dalším životě zůstane mnoho neznámého, ale výzkum, který pečlivě odděluje prameny od pozdějších legend, vrací Marii Magdaléně historickou důstojnost a významné místo v paměti křesťanství.
Zdroje: Hlavní rámec a citace vycházejí z aktualizovaného článku National Geographic z 23. července 2025, dále z přehledů k papyru P.Oxy 5577 publikovaných Univerzitou v Oxfordu a ze studií o významu označení Magdaléna. Pro kontext archeologie byly využity materiály Biblical Archaeology Society o synagogách v Magdale a Magdalském kameni.
(Pilař, National Geografic, obr.: aiko)
