V přírodě existuje řada chování, která mohou na první pohled působit bizarně. Jedním z nich je tzv. anting, tedy chování, při kterém si ptáci, nejčastěji krkavcovití, špačci či sojky, nechávají po těle lézt mravence, nebo si je sami vtírají do peří.
Vědci popisují dvě základní formy tohoto chování:
• aktivní anting, kdy si pták sám bere mravence do zobáku a vtírá si je do peří,
• pasivní anting, kdy si sedne na mraveniště, roztáhne křídla a vyčkává, až po něm mravenci začnou lézt.
V obou případech dochází ke kontaktu peří s chemickými látkami, které mravenci při obraně vylučují (především se jedná o kyselinu mravenčí).
Podle ornitologů a etologů je hlavním účelem antingu odstraňování parazitů, hub a bakterií z peří. Kyselina mravenčí působí jako přírodní insekticid a může ptáky chránit před ektoparazity, jako jsou roztoči, vši či plísňové infekce.
Někteří vědci navíc spekulují, že anting může mít i zklidňující nebo analgetický účinek, což by vysvětlovalo, proč je toto chování u ptáků často spojeno s momenty klidu, například během přepeřování.
Na internetu se objevuje zjednodušená verze příběhu. Údajně když se vrána necítí dobře, cíleně vyhledá mraveniště, nechá se „léčit“ kyselinou a tím se uzdraví. Tato představa je sice poutavá, ale postrádá přímé vědecké důkazy.
„Neexistují důkazy o tom, že by si ptáci uvědomovali své onemocnění a záměrně vyhledávali mravence kvůli léčbě,“ vysvětluje biolog prof. John Marzluff z Washingtonské univerzity, odborník na krkavcovité.
„S větší pravděpodobností jde o instinktivní hygienické chování spojené s péčí o peří,“ vysvětluje Marzluff.
Přesto je anting výjimečným příkladem toho, co biologové označují jako zoofarmakognosii, tedy schopnost zvířat vyhledávat a používat přírodní látky ke zlepšení svého zdraví. Tento jev známe i u jiných druhů:
• šimpanzi žvýkají hořké rostliny proti střevním parazitům,
• kočky a psi jedí trávu při nevolnosti,
• papoušci konzumují jíl k detoxikaci.
Všechny tyto případy ukazují, že zvířata nejsou vůči nemocem bezbranná, ale vyvinula si celou řadu způsobů, jak čelit zdravotním hrozbám bez lidského zásahu.
Psali jsme:
Přes desítky let pozorování zůstává anting do jisté míry záhadou. Ne všichni ptáci toto chování vykazují, a ne vždy se děje za stejných okolností. Existují i teorie, že ptáci využívají mravence spíše k „masáži“ či stimulaci kůže, nebo dokonce, že se tímto způsobem „baví“.
Jak se uzazuje, mravenci hrají ve světě ptáků větší roli, než bychom si mysleli, a anting je jedním z mnoha důkazů o komplexnosti zvířecího chování, které ještě zdaleka nemáme plně prozkoumané.
Zdroje a literatura:
• Marzluff, J. M. et al., In the Company of Crows and Ravens, Yale University Press, 2005
• Clayton, N. S., Emery, N. J. (2007). The Mentality of Crows: Convergent Evolution of Intelligence in Corvids and Apes, Science
• Vander Wall, S. B. (2010). Behavioral Ecology of Anting and Feather Maintenance, Journal of Avian Biology
(mia, prvnizpravy.cz, foto: zai)
