Na konci roku 1932 se farmáři v Západní Austrálii ocitli v situaci, která připomínala absurdní grotesku. Sucha a neúroda vyhnala do oblasti Campion a Walgoolan více než dvacet tisíc emu, kteří v obrovských hejnech zaplavili pšeničná pole, lámali ploty a devastovali celé zásoby obilí.

Zoufalí zemědělci požádali federální vládu o pomoc, a ta se rozhodla k nevídanému kroku – vyslat armádu. Ministr obrany Sir George Pearce schválil operaci, která měla využít vojenské jednotky a moderní kulomety Lewis k masovému odstřelu emu. Vojenský kontingent vedl major G.P.W. Meredith a jeho tým disponoval dvěma kulomety a zásobou deseti tisíc nábojů.

První nasazení začalo 2. listopadu 1932. Vojáci se pokusili emu nalákat do pasti a zahájili palbu. Hejna se však okamžitě rozprchla do menších skupin, které se daly na chaotický útěk, a tak přes intenzivní střelbu padlo jen několik desítek kusů. V následujících dnech se ukázalo, že emu se dokáží pohybovat rychlostí přes padesát kilometrů za hodinu, navíc mezi nimi údajně fungovala jakási komunikace a „hlídkoví“ ptáci varovali ostatní před blížícím se nebezpečím. Armáda se proto rozhodla nasadit kulomet na korbu nákladního vozu, ale vozidlo poskakovalo po polích tak divoce, že střelba byla prakticky nemožná a kulomet se brzy zasekl.

Po několika dnech marného snažení a rostoucí kritice v tisku byl zásah přerušen. Přesto farmáři dál naléhali na vládu, aby zasáhla, a tak se operace znovu rozběhla 13. listopadu. Tentokrát se podařilo několik stovek emu zastřelit, ale i přes tisíce vystřílených nábojů ptáci dál v tisícových hejnech pustošili krajinu. Oficiální zprávy uvádějí, že během celé kampaně bylo zabito přibližně 986 emu, ale další stovky byly zraněny a uprchly. V přepočtu na spotřebu střeliva připadalo na každého zastřeleného emu deset nábojů.

Akce brzy získala posměšný název „Emu válka“ a noviny se předháněly v ironických titulcích. Politici opozice obviňovali vládu z plýtvání penězi a vojáci sami přiznali, že narazili na soupeře, který je rychlý, mimořádně odolný a dokonale přizpůsobený místnímu terénu. V prosinci 1932 byla operace oficiálně ukončena a vláda se rozhodla namísto armádních zásahů vyplácet odměny za každého uloveného emu. Tento systém se ukázal efektivnější než nasazení vojáků s kulomety.

Psali jsme: Zapomenutý chrám vody, který UNESCO objevilo až po tisíci letech

Emu válka se brzy stala symbolem tragikomického střetu lidské pýchy s přírodou. Připomínala, že ani moderní technologie nedokážou vždy zvítězit, pokud chybí taktika a pochopení chování protivníka. V Austrálii dnes emu žijí ve stabilní populaci a těší se ochraně jako významný druh tamních ekosystémů. Celý příběh inspiroval řadu knih, dokumentů i filmových parodií a dodnes se připomíná jako nejbizarnější vojenský konflikt, který kdy kontinent zažil.

(Pilař, prvnizpravy.cz, obr.: aiko)