V době antického Řecka nebyl kalendář jen praktickým nástrojem k orientaci v čase, ale především posvátným rámcem, který určoval, kdy se mají konat důležité obřady, slavnosti a úřední úkony. Athéňané používali takzvaný lunisolární kalendář, který vycházel z pozorování měsíčních fází, ale zároveň se snažil sladit se slunečním rokem, aby roční období zůstala v přibližně stejných měsících. Rok měl standardně dvanáct měsíců, jejichž délka střídavě činila 29 a 30 dní. Celkový počet dnů tak dosahoval přibližně 354, a protože se každý rok o zhruba 11 dní vzdaloval slunečnímu cyklu, museli Řekové čas od času vložit tzv. embolimos, tedy přestupný měsíc. Tím se kalendář přizpůsoboval skutečné délce roku.

Nejvlivnějším řeckým kalendářem byl attický kalendář užívaný v Athénách, jehož měsíce nesly názvy odkazující na slavnosti, bohyně a velké obětní obřady. Prvním měsícem byl Hekatombaión, který odpovídal přibližně červenci a srpnu a byl pojmenován podle velkých stohlavých obětí, hekatomb, obětovaných Diovi. Následoval Metageitnión, spojený s uctíváním Apollóna jako ochránce přistěhovalců. Třetí měsíc Boedromiṓn připomínal ochránce v boji, Pyanepsiṓn byl spojený se sklizní fazolí a díkůvzdáním Apollónovi.

Na přelomu podzimu a zimy přicházel Maimakteriṓn, kdy se uctíval Zeus jako bouřný bůh. Poté následoval Poseideṓn věnovaný Poseidónovi, kdy moře hrálo hlavní roli v životě města. Gameliṓn byl měsíc zasnoubení a manželských obřadů. Na jaře nastupoval Anthesteriṓn, během nějž se konaly slavnosti vína Anthestéria. Pak přicházel Elapheboliṓn spojený s lovem a kultem Artemidy. Mounichiṓn byl měsícem ženských slavností a uctívání Artemidy Mounichie. Thargeliṓn patřil očistným rituálům a oslavám Apollóna. Rok končil Skirophoriṓnem věnovaným bohyni Athéně a plodnosti.

Každý měsíc se rozděloval do tří dekád, které odpovídaly měsíčním fázím – dorůstající luně, úplňku a couvající luně. První den byl nazýván Noumenia, tedy den novoluní a počátku všeho nového. Poslední den měsíce často nesl označení „Starý a nový měsíc“, protože symbolizoval přechod. Mnoho dnů bylo zasvěceno konkrétním bohům. Třetí den byl podle tradice narozením Athény, šestý patřil Artemidě a sedmý Apollónovi. Osmý den byl vyhrazen Poseidónovi a hérojovi Theseovi.

Zatímco u nás dny v týdnu vycházejí převážně z latinských názvů planet, řečtina používala označení podle božských a planetárních sil. První den byl dnem Slunce, druhý dnem Měsíce, třetí připadal na Mars, čtvrtý na Merkura, pátý na Jupitera, šestý na Venuši a sedmý den na Saturna. Tyto názvy se později staly předlohou pro římské a nakonec i naše kalendáře.

Psali jsme: Antičtí filozofové a jejich zprávy o Měsíci a „tajné říši“

Řekové se museli vypořádávat s problémem odchylky kalendáře od skutečného slunečního cyklu. V Athénách proto existoval úřad, který měl za úkol hlídat správné zařazování přestupných měsíců a stanovení svátků. Každý rok byl rozdělen i politicky na deset prytanií, tedy období správy, během nichž jednotlivé kmeny města převzaly zodpovědnost za úřední chod obce.

Ještě větší pestrost kalendáře panovala mezi jednotlivými městskými státy. Delfy, Sparta nebo Korint používaly vlastní názvy měsíců a měly odlišné festivalové cykly. Dokonce i makedonský kalendář měl jiné pořadí a názvosloví měsíců, i když podobně sledoval lunární cykly.

Starověký řecký kalendář byl tedy komplikovaným systémem, který spojoval astronomii, náboženství a politiku. Jeho odkaz přežívá dodnes nejen v názvech dnů, ale i v principu lunisolárních kalendářů, které stále používají některé kultury po celém světě.

(vlk, prvnizpravy.cz, foto: zai)