Na přelomu 70. a 80. let vznikla operace, jež vešla do dějin pod názvem Pizza Connection. Šlo o sofistikovanou, přes Atlantik rozkročenou infrastrukturu, která využívala nezávislé pizzerie jako krytí pro distribuci heroinu v severovýchodních a středozápadních státech USA. Podle vyšetřovatelů síť mezi lety 1975–1984 dopravila do země drogy v hodnotě zhruba 1,65 miliardy dolarů, čímž se zapsala jako nejrozsáhlejší drogový případ v historii americké mafie.
Původ suroviny a technologický řetězec byly pečlivě vrstvené. Základ (morfinová báze) se nakupoval u dodavatelů v Turecku a v jihozápadní Asii, heroin se z ní vařil v sicilských laboratořích a do USA se pašoval v menších zásilkách, které následně končily na pultech podniků v režii nebo pod vlivem mafiánských struktur. Hotovost z prodejů se prala přes více bank a brokerských domů v USA i v zahraničí. Právě kombinace nenápadných provozoven, hotovostních tržeb a finančních tras tvořila jádro „neviditelnosti“ celého mechanismu.
Pizza Connection navázala na ústup dřívější „French Connection“ a propojila sicilskou Cosa Nostru s americkými rodinami. Z logistického hlediska šlo o modulární síť, v níž každá pizzerie plnila roli lokálního uzlu (distribuovala zboží, inkasovala hotovost a udržovala obchod na hraně běžného provozu). Tento „retailový“ model minimalizoval riziko velkých záchytů a rozptýlil pozornost do desítek adres.
Rozkrytí operace nebylo náhodné. Federalní vyšetřovatelé a prokuratura v New Yorku po letech odposlechů, sledování a mezinárodní spolupráce zasadili klíčový úder 8. dubna 1984 v Madridu, kde španělská policie na základě informací FBI zadržela někdejšího šéfa sicilské mafie Gaetana „Don Tano“ Badalamentiho, jeho syna Vita a blízkého spolupracovníka Pietra Alfana. Následovaly koordinované razie ve Spojených státech, Itálii, Švýcarsku a Španělsku.
Tým obžaloby vedli mimo jiné Richard A. Martin, Louis J. Freeh, Robert Stewart, Robert B. Bucknam a Andrew C. McCarthy. Pozdější ředitel FBI Freeh byl jednou z hybných osobností případu; spolu s dalšími prokurátory předkládal obraz rozsáhlého spiknutí, které se dotýkalo čtyř kontinentů. Soudní spis nafoukl na tisíce stran, stovky svědectví a měsíce odposlechů.
Důležitý průlom přinesla svědectví „pentiti“, tedy mafiánů, kteří se rozhodli spolupracovat s justicí. Tommaso Buscetta vysvětlil struktury Cosa Nostry a řídicí logiku obchodu, Salvatore Contorno propojil konkrétní osoby s využíváním pizzerií jako krytí a bývalý agent FBI Joseph D. Pistone, známý jako Donnie Brasco, doplnil obraz vazeb mezi sicilskými a americkými rodinami. Jejich výpovědi sice ne vždy tvořily přímý důkaz o konkrétních zásilkách, ale zapadaly do širší mozaiky důkazů, které porota postupně skládala.
Samotný proces, vedený federálním soudcem Pierrem N. Levalem u okresního soudu jižního obvodu New Yorku, začal 30. září 1985 a trval přibližně 17 měsíců. Šlo o nejdelší federální trestní řízení v dějinách USA. Dne 2. března 1987 porota uznala vinnými 18 z 19 souzených. Rozsudky padly 22. června 1987. Mezi odsouzenými byli i ústřední postavy případu: Badalamenti a Salvatore Catalano shodně obdrželi 45 let vězení (u Badalamentiho s ohledem na extradiční podmínky fakticky do 30 let). Vito Badalamenti, syn „Don Tana“, byl jako jediný zproštěn viny.
Dopady Pizza Connection přesáhly jednotlivé tresty. Případ urychlil standardizaci společných zásahů FBI, DEA a prokuratury s evropskými partnery, upevnil používání RICO a posílil důvěru v dlouhé, složité procesy s rozsáhlými odposlechy a finančním forenzním šetřením. Zároveň zdůraznil, že ekonomický ekosystém mafie stojí a padá s možností prát hotovost a maskovat ji přes legalizované podniky a finanční domy, a že právě tam je zranitelný.
Za oponou tohoto „maloobchodního“ zločinu stál velkoobchod s chemií, logistikou a bankovnictvím. Z Turecka či jihovýchodní Asie putovala morfinová báze k tajným sicilským rafineriím. Odtud se heroin distribuoval v menších balících a přeléval se do hotovostních toků pizzerií. V další fázi se peníze rozmělnily přes účty v USA a v Evropě a mizely ve zprostředkovatelských domech, jejichž standardní operace kryly anomálie ve výši a frekvenci plateb. Vyšetřovatelé proto museli kombinovat klasickou práci v terénu s analýzou bankovních operací, a teprve spojení těchto dvou linií dalo vzniknout ucelené mapě sítě.
Případ měl i lidský rozměr. Během procesu byl jeden z obžalovaných zavražděn a Pietro Alfano jen o vlásek unikl smrti při atentátu v Greenwich Village, což podtrhlo brutalitu a zastrašovací taktiky, jimiž Cosa Nostra reagovala na tlak státu. Přesto se americké soudnictví vyrovnalo s mimořádnou délkou i nároky řízení a přineslo rozhodnutí, které v konečném důsledku narušilo ziskové toky mezi Sicílií a americkými trhy.
Z historického odstupu dnes vidíme Pizza Connection jako přelomový případ. Nejenže zasadil ránu heroinovému byznysu Cosa Nostry, ale stal se i manuálem, jak kriminalisticky rozmotat transkontinentální schémata, jež zneužívají běžné provozy a globální finance. Ačkoli mafie nikdy zcela nezmizela, precedent vytvořený v 80. letech zanechal ve strategii státních složek nesmazatelnou stopu, od práce s informátory přes finanční forenzní metody až po mezinárodní právní pomoc.
