Když Vladimír Mandl v roce 1932 přemýšlel o tom, jaká pravidla budou platit ve vesmíru, žádný člověk ještě neopustil atmosféru a první umělá družice měla vzlétnout až za čtvrt století. Plzeňský právník přesto považoval kosmické lety za natolik reálnou budoucnost, že jejich právní důsledky začal systematicky rozebírat. Jeho německy psaná práce Das Weltraum-Recht. Ein Problem der Raumfahrt měla pouhých 48 stran, ale dnes je považována za první samostatnou monografii věnovanou kosmickému právu. Vyšla roku 1932, tedy 25 let před startem sovětského Sputniku 1.
Mandl se narodil 20. března 1899 v Plzni. Jeho otec Matouš Mandl byl advokát a později první československý primátor města. Vladimír vystudoval práva, jeho dlouhodobým zájmem však byla technika, letectví a možnosti budoucích kosmických letů. Roku 1932 vydal rovněž českou knihu Problém mezihvězdné dopravy. Shrnoval v ní práci průkopníků raketové techniky včetně Konstantina Ciolkovského, Roberta Goddarda a Hermanna Obertha a zabýval se technickými předpoklady letu mimo Zemi.
Nebyl přitom pouze čtenářem cizích teorií. Dopisoval si s Ciolkovským, Oberthem, Robertem Esnault-Pelteriem a dalšími osobnostmi rané kosmonautiky. Sám také získal pilotní kvalifikaci.
V Das Weltraum-Recht vyšel Mandl z jednoduché, ale na svou dobu mimořádně předčasné úvahy. Jestliže bude člověk jednou skutečně létat do vesmíru, vzniknou tam problémy, na které běžné letecké právo nestačí. Kosmické právo proto podle něj mělo být samostatným právním oborem. Zabýval se odpovědností za škody, právním postavením kosmických dopravních prostředků i pravidly budoucího provozu. Nešlo tedy o literární science fiction, ale o pokus připravit právo na technologii, která ještě prakticky neexistovala.
Práce ve své době velký ohlas nezískala. Myšlenka, že by právníci měli řešit provoz mimo Zemi, mohla v roce 1932 působit příliš vzdáleně. Po začátku skutečné kosmické éry však Mandlova práce získala úplně jiný význam. Mezinárodní institut kosmického práva ji dnes označuje za první monografii o kosmickém právu a Mandl bývá označován za jednoho ze zakladatelů tohoto oboru.
Mandlovo zaujetí kosmonautikou nezůstalo jen u právních otázek. V dubnu 1932 podal patentovou přihlášku na „vysokostoupající raketu“, která později získala československý patent číslo 52236. Patentová ochrana platila od roku 1935. Raketa měla sloužit především k výškovému výzkumu. Neexistují doklady, že by byla skutečně postavena, návrh však ukazuje, jak neobvyklé bylo Mandlovo spojení právnického a technického uvažování.
Skutečné kosmické éry se však nedožil. Vladimír Mandl zemřel 8. ledna 1941 na tuberkulózu, bylo mu pouhých 41 let. Sputnik 1 odstartoval až 4. října 1957 a první člověk vzlétl do vesmíru roku 1961.
Plzeňský advokát tak psal pravidla pro svět, který ještě neexistoval, a současně přemýšlel nad strojem, jenž by do něj mohl člověka přiblížit. Právě tato kombinace z něj dělá jednu z nejpozoruhodnějších, a přitom stále poměrně málo známých českých postav počátků kosmického věku.
(vlk, prvnizpravy.cz, foto: zai)
Zdroje: 1. Národní technické muzeum – Vizionář kosmického věku. Vladimír Mandl (1899–1941) a jeho rodina; 2. Ministerstvo kultury ČR – Vladimír Mandl, zakladatel kosmického práva; 3. International Institute of Space Law – Vladimir Mandl a počátky kosmického práva; 4. Smithsonian Institution – Das Weltraum-Recht, 1932
