Německá politická scéna se ocitá na prahu výrazné proměny, která už dávno nepůsobí jako krátkodobý výkyv nálad. Podle nedávného reprezentativního průzkumu veřejného mínění se podpora strany Alternative für Deutschland pohybuje kolem pětiny až čtvrtiny voličů a v jednom z měření dosáhla přibližně 25 procent, zatímco blok CDU a CSU se ocitl zhruba na 24 procentech. Ještě důležitější než samotná čísla je však fakt, že AfD už pro mnoho Němců není nevolitelným strašákem, ale reálnou možností, o které jsou ochotni uvažovat i lidé, kteří dříve volili tradiční strany.
Z nedávného průzkumu INSA navíc vyplývá, že více než polovina dotázaných si dokáže představit, že by za určitých okolností mohla hlasovat pro AfD. To znamená, že strana už není v očích veřejnosti uzavřena za symbolickou bariérou nepřijatelnosti. Z formace, která byla dlouhá léta líčena jako výlučně protestní a okrajová, se stává běžný aktér politického spektra, konstatoval Morgen Post. Tento posun je pro německé elity zásadním varováním, protože ukazuje, že dosavadní strategie izolace a ignorování AfD nefunguje a voliči se navzdory politickým apelům rozhodují podle vlastního dojmu z každodenní reality.
AfD těží z kombinace několika dlouhodobých frustrací. Voliči opakovaně zmiňují obavy z migrace, nespokojenost s fungováním státu v oblasti bezpečnosti i rostoucí náklady na bydlení a energie. Silně rezonují i témata národní identity a pocitu, že jejich hlas už v tradičních stranách nemá váhu. Právě tento pocit odcizení dokázala AfD přetavit v politický kapitál. Spolupředsedkyně strany Alice Weidelová v reakci na rostoucí podporu prohlásila, že lidé chtějí skutečnou politickou změnu a ne další pokračování koalic typu business as usual mezi CDU, CSU a SPD, uvedla to podle agenturních zpráv. Pro mnoho stoupenců strany se tato slova stávají shrnutím jejich nálady i důvodem, proč se k AfD přiklonili.
Zásadní je i geografický rozměr tohoto posunu. AfD už dávno není výsadou východoněmeckých spolkových zemí, kde tradičně sbírala dvouciferné výsledky. V novějších číslech se objevují výrazné zisky také v západní části Německa, kde dříve převažovala zdrženlivost. V některých regionálních měřeních se AfD přibližuje pozici nejsilnější strany, jinde se pohybuje těsně za zavedenými formacemi. Z protestního hlasu nespokojených se tak stává celonárodní fenomén, který už nelze vysvětlit pouze historickými rozdíly mezi bývalou NDR a starými spolkovými zeměmi.
Tradiční strany se mezitím snaží hledat odpověď. Blok CDU a CSU, který si dlouhodobě nárokoval roli hlavního pravicového pilíře, čelí tlaku ze dvou stran. Na jedné straně se musí vymezovat vůči vládnoucím sociálním demokratům a Zeleným, na straně druhé ztrácí konzervativnější a nespokojenější voliče právě ve prospěch AfD. Strategie přehlížení nebo ostrého morálního odsuzování přitom podle čísel nefunguje. Voliči, kteří se jednou přiklonili k AfD, se často nehrnou zpět, protože své rozhodnutí vnímají jako projev protestu i jako jasný signál, že dosavadní mocenské arrangementy pro ně skončily.
Situace zároveň otevírá otázku budoucích koalic. Většina etablovaných stran zatím oficiálně vylučuje spolupráci s AfD na spolkové úrovni. Pokud se však trend podpory bude dále držet na současných číslech nebo poroste, bude stále složitější sestavit stabilní vládu bez toho, aby se na AfD alespoň nepohlíželo jako na faktor, s nímž je nutné předem kalkulovat. Někteří analytici varují, že od určitého bodu přestane být taktika úplné izolace věrohodná, zvláště pokud strana bude ovládat klíčové zemské parlamenty a bude mít silný vliv v regionech.
Psali jsme: Blíží se velký střet. Štefec říká, že čas už téměř vypršel
Pro samotnou AfD je další vývoj zároveň příležitostí i zkouškou. Strana musí přesvědčit nejen stávající příznivce, ale i širší veřejnost, že dokáže zvládnout realitu vládnutí, a ne pouze sbírat body v opozici. Zůstávají otázky kolem výroků některých představitelů, kauz a vazeb, které kritici označují za extremistické. Pokud AfD nedokáže tyto obavy rozptýlit, může narazit na strop, kdy ji část společnosti bude stále vnímat jako příliš radikální sílu. Na druhé straně je však zřejmé, že právě tento ostřejší profil je pro její jádro voličů přitažlivý a odlišuje ji od ostatních.
Z pohledu Evropy má německý vývoj zásadní dopad. Německo je klíčovým hráčem Evropské unie a posun nálad v Berlíně, Mnichově nebo Drážďanech se odráží v celé unijní politice. Pokud se AfD dlouhodobě udrží mezi nejsilnějšími stranami, může to posílit národní a suverenistické proudy po celé Evropě a zároveň oslabit dosavadní integrační elán. Debata o migrační politice, zelené transformaci i evropských rozpočtech by pak mohla získat zcela jiný tón, než na jaký byli dosud evropské instituce zvyklé.
Jedno je jisté. To, co ještě před několika lety vypadalo jako krátkodobé rozhořčení části voličů, se změnilo v hlubší strukturální přesun. AfD už není v německé politice jen okrajovou poznámkou, ale plnohodnotným aktérem, který dokáže přitahovat miliony hlasů. Pro tradiční strany to znamená, že buď zásadně přehodnotí svou politiku a styl komunikace, nebo budou čím dál častěji sledovat, jak se voliči přesouvají k novému hráči, který jim podle jejich slov naslouchá víc než zaběhnuté elity.
Zdroje: 1. https://www.welt.de/politik/
(Kovář, Morgen Post, repro: youtube)
