Austrálie se rozhodla pro krok, na který si Evropa zatím netroufla, a první čísla ukazují, že nešlo o gesto bez obsahu. Zablokování zhruba 4,7 milionu dětských účtů na sociálních sítích během jediného měsíce není kosmetickou úpravou pravidel, ale jasným signálem, že politická vůle v kombinaci s vymahatelným právem může změnit chování globálních technologických firem. Zatímco v České republice se ochrana dětí v online prostoru často rozplývá v debatách o kompetencích a dobrovolných doporučeních, australská vláda zvolila přímý a srozumitelný postup podložený hrozbou citelných sankcí.
Klíčovým rozdílem není technologie, ale schopnost státu převzít odpovědnost. Australský regulátor otevřeně přiznává technické potíže s ověřováním věku, přesto však trvá na tom, že povinnost chránit nezletilé leží na provozovatelích platforem, nikoli na dětech nebo jejich rodičích. V českém prostředí se odpovědnost tradičně rozděluje mezi školu, rodinu a jednotlivce, zatímco stát zůstává v pozadí. Výsledkem je rostoucí psychická zátěž dětí, úbytek přirozeného pohybu a zhoršující se zdravotní ukazatele, o nichž se dlouhodobě mluví, ale jen výjimečně se řeší systémově.
Právě zde se otevírá prostor pro ministerstvo vedené Borisem Šťastným. Pokud má tento resort naplnit svůj deklarovaný účel, nemůže zůstat u obecných kampaní a dílčích doporučení. Jeho úkolem je připravit ucelenou strategii, která propojí ochranu dětí v digitálním prostředí s podporou zdravého životního stylu, pravidelného pohybu, sportu a dlouhodobé prevence. Australský model ukazuje, že prevence není pouze otázkou osvěty, ale především jasně stanovených pravidel a jejich důsledného vymáhání.
Technologické firmy v Austrálii samy přiznávají, že jejich reakce byla vyvolána především hrozbou vysokých pokut. To je nepohodlná, ale důležitá lekce i pro Českou republiku a pro ministerstvo Borise Šťastného. Dobrovolná spolupráce bez reálných sankcí vede nanejvýš k formálním prohlášením, nikoli k reálné změně chování. Pokud stát nedokáže nastavit jasné mantinely, nelze očekávat, že globální digitální společnosti budou samy omezovat své obchodní zájmy.
Australský zákaz sociálních sítí pro děti do šestnácti let je sledován celým světem právě proto, že narušuje dlouhodobý mýtus o nevyhnutelnosti digitální závislosti. Česká republika nyní stojí před rozhodnutím, zda zůstane pasivním pozorovatelem, nebo zda dokáže tuto zkušenost využít. Pro ministerstvo vedené Borisem Šťastným by právě toto téma mělo patřit mezi první konkrétní kroky. Bez odvahy přijímat účinná a někdy i nepopulární opatření zůstane debata o zdraví, pohybu a prevenci jen prázdným politickým heslem.
(Böhm, prvnizpravy.cz, foto: zai)
