Podle novinářky Angelika Bazalová už nemá smysl sledovat televizní povolební debaty, protože se všichni budou jen opakovat a „omílat jen to samé“. To, o čem mluví ve svém podcastu s Janem Zahradilem, Pavlem Růžičkou a Ondřejem Dostálem, se podle ní na obrazovkách České televize stejně neobjeví. Tímto úvodem dává najevo, že veřejná debata po volbách je často sevřená do šablon a bez odvahy jít po podstatě.
Ve svém příspěvku pak rozvíjí myšlenku, že nová politická reprezentace to nebude mít snadné. Opozice je podle ní „dost silná na to, aby jí pořádně okopávala kotníky“, a navíc „prezident na Hradě si taky pojede svou“. Taková situace, píše Bazalová, může vést k neustálému tlaku a vnitřní nestabilitě. Sama přitom dodává, že opozice má přirozeně hlídat vládu, „na tom není zas tak nic špatně“, ale připomíná, že to, co zažíval Babiš během svého prvního období, „nemělo s férovou opozicí nic společného“.
Bazalová přiznává, že Babiš „se sice choval jako cvok - jednou hot a podruhé čehý“, ale dodává, že „v čele té covidové hysterie nebylo ANO, ale vyhysterčení Piráti, Stanaři a velká část cvoků z dalších ‚prozápadních‘ stran, kteří si jezdili pro rozumy k Uršule.“ Bazalové nejde jen o kritiku jednotlivých aktérů, ale spíš o poukázání na dvojí metr, že ti, kdo dnes vystupují jako strážci odpovědnosti, sami tehdy živili atmosféru přehánění a strachu.
Na Trumpově příkladu popisuje, že politická zkušenost vyžaduje připravenost a pevnou ruku. „Trump se evidentně připravoval velmi pečlivě. A stejně nemá vyhráno. Musel okamžitě skočit po penězovodech, musel se pokusit odstřihnout staré struktury v institucích, musel být nachystaný na klaku ve starých médiích. A stejně je to každodenní boj,“ míní Bazalová, která v této pasáži spojuje politickou zkušenost se systémovým tlakem institucí a mocenských struktur, které drží klíčové ekonomické páky.
„Korporace drží kasu, to je fakt, kterému neujde ani Trump. Myslím, že Babiš bude čelit podobnému. A půjde o to, zda je na to připravený,“ zamýšlí se nad budoucím vývojem Bazalová. Tím vlastně shrnuje celý komentář kdy zdůrazňuje, že nejde jen o volební vítězství, ale o boj o vliv v institucích a v mocenském prostoru, který zdaleka ne končí volební nocí.