Místo realizace ale přišlo otevřené přiznání selhání. Ministr školství Mikuláš Bek v rozhovoru pro server Novinky.cz konstatoval, že slib byl chybný.
„Je fér říct, že to byl špatný slib. Nebo také, že nebyl opřený o ekonomickou realitu, protože země v tuhle chvíli nemá volné prostředky ve státním rozpočtu, které by umožňovaly slib naplnit, aniž bychom poškodili jiné zásadní věci, na kterých taky záleží,“ řekl doslova Bek.
Tato slova znamenají jediné, a to že politici slibovali bez reálného rozpočtového krytí a bez jasného plánu, jak požadovanou částku zajistit.
Podle dostupných údajů průměrný plat učitele sice od roku 2019 rostl, avšak zejména kvůli vysoké inflaci jeho reálná kupní síla od roku 2021 stagnuje nebo dokonce klesá. V roce 2023 byl průměrný plat učitelů základních a středních škol podle údajů Ministerstva školství zhruba 48 200 korun hrubého, což odpovídá asi 113 procentům průměrné mzdy. V žádném okamžiku se neblížil slibované hranici 130 procent. Vláda zároveň pokračovala v navyšování výdajů na jiné priority, zatímco školství bylo ponecháno v nejistotě. Analýza publikovaná serverem Seznam Zprávy dokonce upozornila, že rozpočtové kapacity na splnění slibu fakticky nikdy neexistovaly a že šlo hlavně o politické gesto určené veřejnosti.
Psali jsme:
Problém je však mnohem hlubší. Podle České školní inspekce i ředitelů škol se situace s nedostatkem učitelů nadále zhoršuje. Ve více než desetině výuky na druhém stupni základních škol učí pedagogové bez úplné aprobace. Věkový průměr učitelů se blíží padesáti letům a mladí absolventi pedagogických fakult mají často jiné kariérní plány, protože práce učitele je dlouhodobě špatně placená, přetěžovaná byrokracií a postrádá perspektivu profesního růstu. Vláda přitom právě na vyšší platy sázela jako na hlavní motivační nástroj, jak mladé pedagogy do škol dostat.
Ještě v roce 2022 ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) tvrdil, že prioritní výdaje budou ochráněny, aby se školství stalo „motorem rozvoje společnosti“. Dnes je jasné, že šlo o prázdná prohlášení. Učitelé za poslední dva roky zažili pokles reálných příjmů, eskalující frustraci a rozčarování z nedodržených slibů. V kombinaci s vysokou inflací, nárůstem cen energií a životních nákladů jde o přímou příčinu dalšího odchodu zkušených pedagogů a minimálního zájmu mladé generace nastoupit do školství.
Zcela zásadní otázkou je odpovědnost politiků, kteří populistickým slibem vyvolali nereálné naděje. Otevřené přiznání ministra Beka, že šlo o „špatný slib“, je sice neobvykle upřímné, ale pro učitele znamená jen další potvrzení, že stát s nimi hraje cynickou hru. V době, kdy se školství potýká s největšími personálními problémy od 90. let, působí podobné výroky jako facka těm, kdo udržují vzdělávací systém v chodu.
Pokud vláda v následujících měsících nepředstaví realistický plán financování školství, hrozí, že české školy budou stále častěji suplovat nekvalifikovaní náhradníci a děti přijdou o kvalitní vzdělání. Odpovědnost za tento stav nesou ti, kdo slibovali bez rozmyslu. Jak dlouho si ještě česká společnost nechá líbit, že školství je politickým rukojmím, nikoli skutečnou prioritou?
(Pilař, prvnizpravy.cz, foto: zai)
