České školství se ocitlo v ohnisku velmi kritické debaty o financování. Ministr školství Mikuláš Bek z hnutí STAN již několik měsíců upozorňuje, že v rozpočtu jeho resortu chybí miliardy korun, které jsou nezbytné k dorovnání zákonných plateb. Přestože na situaci upozorňuje od léta, řešení stále nepřichází a ministerstvo financí s uvolněním prostředků váhá. V sázce přitom nejsou abstraktní položky státního účetnictví, ale konkrétní platy a chod škol, které nesou tíhu vládní nečinnosti.
Problém vznikl ve chvíli, kdy školství muselo nečekaně převzít financování nepedagogických pracovníků, tedy školníků, kuchařek či uklízeček. Tyto výdaje se vyšplhaly na miliardy korun a rozpočet ministerstva na ně nebyl připraven. Část prostředků sice resort již získal, podle Beka však stále chybí zhruba čtyři miliardy korun. „Tyto peníze potřebujeme vyplatit ještě letos. Pokud se tak nestane, stát poruší své zákonné závazky,“ zdůraznil ministr.
Na druhé straně stojí ministerstvo financí vedené Zbyňkem Stanjurou, které s uvolněním peněz otálí. Rozpočtová rezerva je napjatá a podle dostupných informací v ní potřebná částka vůbec není. Stanjura se tak snaží problém posouvat do budoucna a navrhuje, aby se situace řešila v rámci rozpočtu na rok 2026. To je ale krok, který školy a jejich zřizovatelé považují za nepřijatelný. Pokud nedojde k nápravě do poloviny listopadu, může dojít k vážnému narušení chodu systému.
Bek se ocitl ve svízelné situaci, z níž se mu zatím nepodařilo najít cestu ven. Od července slibuje řešení, v září měl mít jasno, avšak ani začátkem října nejsou školy o nic blíže odpovědi, kdy se potřebných peněz dočkají. Jeho komunikace působí nejistě a zmatečně, což zpochybňuje schopnost ministerstva školství obhájit základní potřeby svého sektoru. Kritici mu vyčítají, že místo razantního postupu vůči financím se spokojil s nekonečnými jednáními a mlhavými přísliby.
Zatímco dva nejdůležitější rezorty vlády přehazují odpovědnost, školy se dostávají do finanční tísně. Zřizovatelé církevních i soukromých zařízení varují, že bez zákonných kompenzací nebudou schopni zajistit provoz. Hrozí prodlení v platbách zaměstnancům a prohlubující se nedůvěra ve stát, který opakovaně deklaruje podporu vzdělávání, ale v praxi nedokáže splnit ani své základní povinnosti.
Situace kolem rozpočtu školství se tak stává testem nejen pro ministra Beka, ale i pro celou vládu. Zatím však vše nasvědčuje tomu, že české školství bude muset krizi zvládnout bez jasné pomoci státu. Ministr školství sice bije na poplach, ale jeho postup je pomalý a váhavý. Výsledek? Školy zůstávají v nejistotě a naděje na rychlou nápravu se rozplývá v politických hrách a odkladech.
Uvidíme, zda výsledky dnešních parlamentních voleb přinesou změnu v rozložení politických sil a zda se do čela resortů dostanou skuteční odborníci, kteří dokážou problémy školství konečně řešit s odpovědností a bez odkladů.
(Kyncl, prvnizpravy.cz, repro: iDnes)
