V den, kdy Bulharsko přechází na euro jako svou oficiální měnu, se země nachází ve stavu politické nejistoty a hlubokého propadu důvěry ve státní instituce. Balkánský stát, který se po více než dvaceti letech od vstupu do Evropské unie stává jednadvacátým členem eurozóny, čelí ostrým sporům o to, zda je přijetí eura skutečným přínosem pro běžné Bulhary, nebo spíše symbolem odcizení mezi politickými elitami a veřejností.

Dne 1. ledna 2026 se Bulharsko oficiálně stává součástí eurozóny, když nahradí národní měnu lev jednotnou evropskou měnou. Jde o klíčový krok v evropské integraci země, která vstoupila do EU již v roce 2007 a po dlouhá léta usilovala o plné zapojení do hospodářských struktur Unie. Přijetí eura je výsledkem zdlouhavého procesu splnění přísných konvergenčních kritérií, mezi něž patří cenová stabilita, rozpočtová disciplína i dlouhodobá stabilita měnového kurzu.

Evropské instituce i část ekonomů dlouhodobě tvrdí, že zavedení eura může Bulharsku přinést vyšší stabilitu, snížit náklady spojené se směnou měn pro podniky i domácnosti a zároveň zajistit zemi přímý hlas v rozhodovacích strukturách Evropské centrální banky. Tyto výhody by podle zastánců eura mohly přispět k přílivu investic a k hlubší integraci na jednotném trhu.

Historický okamžik však ostře kontrastuje s politickou realitou v zemi. Vláda premiéra Rosena Željazkova odstoupila ještě před vypršením mandátu poté, co několik týdnů trvající protesty vyvinuly silný tlak veřejnosti i opozice. Demonstrace se podle agentury Reuters rozšířily napříč celým Bulharskem od Sofie po menší regionální města a nesly se ve znamení požadavků na rezignaci kabinetu, vypsání předčasných voleb a razantnější boj proti korupci, která patří k nejpalčivějším problémům bulharské politiky.

Nespokojenost vyvolal také návrh státního rozpočtu na rok 2026, který měl být prvním rozpočtem sestaveným již v eurech. Kritici varovali, že plánované daňové změny a úpravy sociálních odvodů by mohly dále zatížit domácnosti, jež se už nyní potýkají s růstem cen základních potřeb. Odborníci se shodují, že právě tlak z ulice přispěl ke stažení původní verze rozpočtu a k pádu vlády.

Veřejné mínění v otázce eura zůstává v Bulharsku hluboce rozdělené. Zatímco některé průzkumy naznačují mírnou převahu příznivců společné měny, jiné poukazují na téměř rovnovážný nebo dokonce negativní postoj většiny obyvatel. Podle listu The Guardian se lidé nejčastěji obávají růstu cen, ztráty kontroly nad domácí měnovou politikou i celkového oslabení národní suverenity.

Polarizace společnosti je patrná i na samotných protestech, kde se potkávají lidé s velmi rozdílnými motivacemi. Část z nich považuje euro za symbol modernizace a pevného ukotvení v Evropské unii, jiní jej vnímají jako hrozbu pro sociální stabilitu i tradiční hodnoty. Do debaty navíc vstupují i obavy z dezinformačních kampaní, které podle některých analytiků posilují protiunijní nálady a podkopávají důvěru v evropské instituce.

Podnikatelský sektor se staví k euru vesměs pragmaticky. Zejména exportéři a zástupci cestovního ruchu očekávají, že jednotná měna sníží administrativní zátěž a posílí důvěru zahraničních investorů. Ekonomové však zároveň upozorňují, že samotné euro žádné strukturální problémy nevyřeší, pokud nebude doprovázeno důslednými reformami v oblasti justice, státní správy a boje proti korupci.

Psali jsme: Pět milionů za ticho. Jak se zrodila korupční aféra Dozimetr

Z geopolitického hlediska přijetí eura symbolizuje definitivní odklon Bulharska od tradičních východních vlivů a jeho pevné zakotvení v západních strukturách. V kontextu války na Ukrajině a rostoucího napětí mezi Západem a Ruskem je tento krok vnímán jako jasné vyjádření evropské orientace, přestože doma vyvolává rozpory.

Vstup Bulharska do eurozóny tak představuje zásadní historický mezník, jehož skutečný význam se ukáže až v následujících letech. Technická kritéria byla splněna, avšak společenské a politické dopady tohoto kroku zůstávají otevřené. Zda se euro stane symbolem prosperity a stability, nebo naopak trvalým zdrojem nespokojenosti, bude záviset především na tom, zda nová politická reprezentace dokáže reagovat na hlubší problémy, které současná krize odhalila.

(Beneš, The Guardian, foto: aiko)