„25. listopadu 1895 se v Hroznatíně narodil bývalý československý prezident a voják Ludvík Svoboda. Rodák z Vysočiny prošel peklem první světové války a po ní sloužil v armádě první Československé republiky. Po okupaci v roce 1939 odešel do Polska a posléze do Sovětského svazu. Během druhé světové války vedl 1. československý armádní sbor na východní frontě. Nepochybně byl naším vojenským hrdinou. Přišel o několik svých příbuzných včetně syna, který byl zavražděn v německem koncentračním táboře. Po osvobození Československa byl v letech 1945 až 1950 ministrem národní obrany. Při únorovém komunistickém puči se, bohužel, fakticky postavil na stranu KSČ. Za jeho éry začala persekuce komunistům nepohodlných vojáků především  ze západní fronty, včetně justičních vražd jakou byla poprava Heliodora Píky 21.6.1949. 

Začátkem padesátých let byl sám odstaven, zatčen a vězněn, ale bez soudu byl nakonec propuštěn do ústraní. Jako druhoválečný hrdina našel zastání u Sovětů, kteří nařídili jeho rehabilitaci návratem do veřejného života - byl poslancem Národního shromáždění, funkcionářem organizací Národní fronty, velel vojenské vysoké škole.  Po pádu Novotného byl vybrán v březnu 1968 jako kandidát na hlavu státu a zvolen prezidentem Československé socialistické republiky jako symbol naděje a změny v době Pražského jara. Postavil se při srpnové okupaci proti vytvoření loutkové dělnicko-rolnické vlády, ovšem vedl delegaci do Moskvy,kde byl podepsán tzv.Moskevský protokol. Postupně však stále více sehrával stále smutnější úlohu stafáže nástupu Gustáva Husáka a tzv.normalizace. Byl podepsán pod tzv.pendrekovým zákonem na jaře 1969 a v době jeho prezidentství československá Bezpečnost, armáda a Lidové milice brutálně potlačily demonstrace v srpnu 1969 včetně střelby do vlastních občanů a několika obětí těchto násilných zásahů (šlo o sprosté vraždy jako například v případě Dany Muzikářové a dalších v Brně).

V 70.letech setrval v úřadu hlavy státu i přes vážné zdravotní komplikace, G. Husák jej nechal fakticky odvolat z prezidentského úřadu díky speciálnímu ústavnímu zákonu v roce 1975. Dožil v Praze-Břevnově v rodinné vilce. Zemřel v roce 1979, na poslední cestě z Hradu na Letenskou pláň na dělové lafetě jej vyprovodily i tisíce režimem nijak neorganizovaných lidí. Čest památce pana prezidenta Svobody," uzavřel své ohlédnutí do historie Michal Hašek.