Severokorejský vůdce Kim Čong-un v sobotu 24. října překvapivě přicestoval do čínského pohraničního města Tan-tung. Podle jihokorejských vládních zdrojů překročil hranici po nově otevřeném mostě přes řeku Ja-lu. Do města měl dorazit také čínský premiér Li Čchiang. Peking ani Pchjongjang však zatím podrobnosti návštěvy oficiálně nepotvrdily.
Událost má mnohem širší význam než pouhé obnovení hospodářských vztahů. Čína, Rusko a Severní Korea postupně prohlubují spolupráci v době rostoucího soupeření se Spojenými státy. Moskva poskytuje Pchjongjangu vojenské technologie a bezpečnostní podporu, Peking hospodářské zázemí a Severní Korea dodává Rusku zbraně i vojáky. Vzniká tak mocenské uskupení, jehož členové sledují vlastní zájmy, ale spojuje je snaha omezovat americkou převahu.
Nový most mezi čínským Tan-tungem a severokorejským Sinuidžu byl dokončen již v roce 2014, do provozu se však dostal až letos v říjnu. Jeho otevření umožňuje rozšířit obchodní výměnu a přepravu průmyslového zařízení, surovin i energetických produktů. Čína zůstává největším hospodářským partnerem KLDR. Rusko však během války na Ukrajině získalo postavení jejího mimořádně důležitého vojenského spojence. Severokorejská armáda poskytla Moskvě dělostřeleckou munici, rakety a tisíce vojáků. Pchjongjang za tuto pomoc získává hospodářské výhody, vojenské zkušenosti a podle západních hodnocení také přístup k některým ruským technologiím.
V září Severní Korea otevřela nové silniční spojení s Ruskem a nyní rozšiřuje dopravní kapacity směrem do Číny. Tyto kroky naznačují postupné vytváření hustší hospodářské a logistické infrastruktury mezi třemi státy. Neznamená to, že vzniká jednotné vojenské velení nebo formální trojstranná aliance. Jednotlivé vztahy však začínají fungovat komplementárně. Rusko posiluje severokorejské vojenské schopnosti, Čína pomáhá udržovat hospodářskou stabilitu a Kimův režim získává větší prostor pro vlastní zahraniční politiku.
Pro Spojené státy je takové uspořádání problematické. Sankce a diplomatický tlak ztrácejí část účinnosti, pokud se státy pod americkými restrikcemi mohou vzájemně podporovat.
Společným protivníkem je americká převaha
Rusko a Čína již delší dobu prosazují omezení amerického vlivu na mezinárodní uspořádání. Severní Korea do této strategie zapadá především svou vojenskou polohou a schopností vytvářet bezpečnostní tlak na americké spojence v Asii. Peking považuje americkou vojenskou přítomnost v Jižní Koreji a Japonsku za významný faktor regionálního soupeření. Moskva se snaží oslabovat západní podporu Ukrajiny a současně rozšiřovat spolupráci se státy, které odmítají americkou sankční politiku. Pchjongjang požaduje uznání svého bezpečnostního postavení a odmítá jednostranné odzbrojení.
Jejich zájmy nejsou totožné. Čína potřebuje stabilní obchodní prostředí a nemusí vítat každou severokorejskou vojenskou provokaci. Rusko naopak využívá severokorejské kapacity především pro své bezprostřední válečné potřeby. Tyto rozdíly však nevylučují stále užší spolupráci. Zde se může vytvářet nový model mocenského uskupení. Jeho členové nemusí uzavírat závaznou alianci, pokud si dokážou poskytovat hospodářskou, diplomatickou a vojenskou podporu tam, kde se jejich zájmy překrývají.
Symbolickým vyjádřením tohoto sbližování bylo již společné vystoupení Si Ťin-pchinga, Vladimira Putina a Kim Čong-una v Pekingu v září 2025. Od té doby pokračuje rozšiřování bilaterálních vztahů a vojenské spolupráce. Washington tak nečelí pouze třem samostatným protivníkům, ale stále propojenější síti států, které si mohou navzájem pomáhat překonávat americký tlak. To je pro Spojené státy strategicky složitější než izolované konflikty s jednotlivými zeměmi.
Trump čelí nové mocenské realitě
Americký prezident Donald Trump usiluje o obnovení jednání s Kim Čong-unem a současně připouští možnost setkání s Vladimirem Putinem a Si Ťin-pchingem během listopadového summitu APEC v Číně. Žádné takové společné jednání však zatím nebylo definitivně potvrzeno. Situace se výrazně změnila oproti době Trumpových předchozích summitů se severokorejským vůdcem. Kim již není odkázán téměř výhradně na Peking. Disponuje prohloubeným vojenským partnerstvím s Moskvou a současně obnovuje hospodářské vztahy s Čínou.
Spojené státy proto nemohou automaticky předpokládat, že ekonomický tlak přiměje Pchjongjang k ústupkům. Severní Korea má nyní širší možnosti získávat podporu mimo západní finanční a obchodní systém. Pro Evropu má tento vývoj přímé důsledky. Severokorejská munice a vojenská pomoc Rusku ovlivňují pokračování války na Ukrajině. Pokud Čína zároveň přispívá k hospodářské stabilitě KLDR, může tím nepřímo usnadňovat její dlouhodobou vojenskou spolupráci s Moskvou. To však samo o sobě neprokazuje koordinovanou čínskou podporu severokorejských dodávek pro ruskou armádu.
Z evropského pohledu je důležitá ještě jedna souvislost. Spojené státy musí rozdělovat své vojenské, finanční a diplomatické kapacity mezi Evropu, Blízký východ a východní Asii. Propojenější spolupráce jejich protivníků může tento tlak dále zvyšovat. Vznikající uskupení Číny, Ruska a Severní Koreje zatím není obdobou NATO. Jeho síla však může spočívat v pružnosti vzájemné podpory bez společného velení a jednotné politické strategie.
Kimova cesta do Číny proto není pouze zprávou o obnovení obchodních vztahů. Zapadá do širší proměny světového uspořádání, v němž se státy soupeřící s Washingtonem stále více propojují. Zásadní otázkou už není jen to, zda Peking a Moskva soupeří o vliv na Pchjongjang. Podstatnější je, zda jejich spolupráce postupně nevytváří mocenský blok schopný současně vyvíjet tlak na americké zájmy v Evropě i Asii. Dosavadní vývoj ukazuje rostoucí sbližování, nikoli však vznik jednotné aliance.
(Kyncl, prvnizpravy.cz, foto: zai)
Zdroj: 1. Reuters – Kim Čchen-un přijel do Číny přes nově otevřený most; 2. Yonhap – Kimova návštěva čínského Tan-tungu; 3. AFP – Neohlášená návštěva Kim Čchen-una v Číně; 4. 38 North – Severní Korea vyvažuje vztahy s Čínou a Ruskem
