Já myslím, že nás rozsoudí fotky. V dnešní době už opravdu nezáleží na tom, co napíše Johana Hovorková. Fotek i videí je tolik, že je můžeme porovnávat, poměřovat a vyhodnotit, kdo mluví pravdu a kdo lže. 

Z fotek celkem jednoznačně vyplývá, že akce nebyla o nic menší než ty předchozí a je svou velikostí srovnatelná s demonstrací Milionu chvilek. Mikuláši Mináři tehdy média přisoudila sto dvacet tisíc lidí. 

Všeobecně mám pocit, že od Pětikolky je to slušná křeč... Srovnávat dny NATO v Ostravě, kam se lidé jezdí dívat na letadla (a je tam i velké množství Poláků) s demonstrací na Václaváku. Na demonstraci lidé jeli, aby vyjádřili nespokojenost s vládou. Nějak jsem si nevšiml, že by organizátor dnů NATO někde dopředu deklaroval, že účastí podporujete vládu a ukotvenost v západních strukturách. 

Tohle je podle mě nejzajímavější zpráva víkendu. O Rajchlově demonstraci se lidé budou ještě dlouho dohadovat, ale nelze nijak okecat, že podpora Ukrajině už netáhne ani v liberální Praze. Úplně vidím to zoufalství pravdomluvných redaktrotlů, od kterých jejich nadřízený očekával záběry, které by ukazovaly plný Staromák... ale tohle byla taková bída, že to prostě nešlo. 

Jindra Rajchl zřejmě ještě pár demonstrací zorganizuje. Ale jsem zvědavý, jestli si po tomto fiasku ještě někdo troufne zorganizovat akci, která ukáže naprosto zoufalou nepodporu Ukrajině. 

Takový velký tábor lidu, to je vždycky hezký zážitek. Obzvlášť, když k tomu člověk přistupuje bez předsudků. Mně se nejvíce líbilo, že přibylo mladých lidí i dětí a vůbec se věkový průměr účastníků od posledně snížil. Chvílemi to vypadalo jako hodně velké rodinné setkání. Vyslechl jsem si hodně připomínek, apelů, pochval i kritiky, nad kterými se ještě budu muset zamyslet, ale rozhodně to všechno budu postupně ventilovat na svém blogu. 

Organizace klapala zase o něco lépe, autobusů bylo o něco více a řečníci podle mě mluvili nejúderněji ze všech demonstrací. Je vidět, že už s tím jsou prostě zkušenosti. 

Že náš čas zase přijde... Teď je čas tříbení a učení.  Každý vládní tlak vyvolá protitlak a pokud bude Petr Fiala pokračovat jako doposud, tak nám jednoho dne nebude stačit nejen Václavák, ale ani Letná. Sobota ukázala, že ještě hodně lidí je v klidu. Právě pro ně se teď všichni učíme, jak se takové demonstrace vlastně dělají. Jak vždycky říkám, demonstrace nikdy nic neřeší, tedy až na tu poslední... ta pak řeší všechno. 

Myslím, že nenaplnila... Protože vláda nepadla a na smetiště dějin se zatím nechystá. Na druhou stranu nám nikdo nezaručil, že to bude jednoduché. Ale myslím, že mohu s klidným svědomím říci, že v této zemi vznikla poměrně velká vlastenecká komunita, která se propojila jinými kanály, než přes velká média, která je schopná masové akce, je schopná šířit mezi sebou informace, i když Česká televize mlčí a chápe, že pokud chceme změnu, je to běh na dlouhou trať a znamená to náklady, které za nás nikdo neuhradí. My nemáme žádného Sorose ani státní fondy. 

Teď se učíme, jak tuto sílu efektivně a správně používat a jak dosáhnout cílů, které jsme si vytyčili. 

Práce... Protože nic jiného se dělat nedá. Je zapotřebí dál pracovat, dál chodit za lidmi, dál vysvětlovat a apelovat. Demonstrace nám řekla, jak si v této chvíli stojíme a teď musíme zase do sálů a sokoloven a budovat podpůrné struktury. 

Ale hlavně... máme první mosty... Foldynu například. Most mezi PRO a SPD. Na demonstraci byli prý i někteří poslanci za ANO, byli tam i Svobodní i od Trikolory. To jsme přece chtěli, ne? Máme zvon, který když se rozezní, tak lidi přijdou. Máme stále jasněji vymezené strany, u kterých víme, na čem jsme. V dobrém i ve špatném. 

Kdy že jsou ty volby? Příští rok v červnu? Tak to mají všichni co dělat.