Druhý díl investigativního textu novinářky Angeliky Bazalové publikovaný v Deníku TO se vrací ke kauze projektu Drony Nemesis a k tomu, jak bylo nakládáno s penězi ze sbírky na pomoc Ukrajině. Autorka vychází z policejních dokumentů, výpovědí a dalších podkladů, které podle ní nesedí s obrazem projektu, jak byl dosud prezentován.
Na rozpor mezi veřejnou prezentací a zjištěními upozorňoval mimo jiné poslanec Pavel Růžička, který se kauzou zabýval a poukazoval na konkrétní transakce i vazby mezi zapojenými subjekty. Právě jeho veřejná vystoupení patřila k prvním, která otevřela otázku, zda byly prostředky ze sbírky využívány v souladu s deklarovaným účelem.
Podstatné je propojení spolku Skupina D a firmy FPV Space. Podle článku právě zde vzniká prostor pro pochybnosti o toku peněz. Nejasné nastavení vztahů mezi spolkem a firmou komplikuje přehled o tom, kdo co zajišťoval a kdo za co nesl odpovědnost.
Jednou z klíčových postav projektu byl herec Ondřej Vetchý, který se na iniciativě veřejně podílel a pomáhal jí získávat podporu. Právě jeho angažmá přispělo k tomu, že projekt získal silnou důvěru veřejnosti a mediální pozornost. Současně se tím ale zvyšovala citlivost jakýchkoli pochybností, které se později objevily.
Projekt se podle článku pohyboval i v blízkosti armádního prostředí. V této souvislosti se zmiňuje také náčelník generálního štábu Karel Řehka. Text upozorňuje na kontakty a okolnosti, které vyvolaly otázky, jakým způsobem byly nastaveny hranice mezi občanskou iniciativou a oficiálními strukturami armády.
Další jméno, které se v kontextu projektu objevuje, je bývalý šéf strategické komunikace vlády expremiéra Petra Fialy plk. Otakar Foltýn. Přítomnost osob z veřejného a bezpečnostního prostředí ukazuje, že projekt nebyl jen izolovanou aktivitou, ale pohyboval se v širším institucionálním rámci.
Iniciativa měla také výraznou veřejnou podporu, která sahala až do prezidentské kanceláře. Tato podpora přímo od současné hlavy státu Petra Pavla posilovala důvěryhodnost projektu a přispívala k tomu, že byl vnímán jako legitimní a potřebný. Současně ale mohla tlumit kritické otázky, které se začaly objevovat později.
Zásadní část textu se věnuje konkrétním finančním tokům. Podle zjištění vojenské policie byly vypláceny pravidelné částky spojené se jménem Jana Veverky ve výši 41 tisíc korun měsíčně, celkem téměř půl milionu korun. Výklad těchto plateb se rozchází. Jedna strana je označuje jako výživné, druhá jako nájem za využívanou nemovitost.
Další problém se týká účtování logistických nákladů. Firma FPV Space měla fakturovat paušální částky za dopravu a clo bez přímé vazby na skutečné náklady. Samotnou přepravu přitom podle výpovědí zajišťovali lidé ze Skupiny D s využitím prostředků hrazených ze sbírky. Vzniká tak otázka, zda nedocházelo k překrývání nákladů.
Text upozorňuje i na prolínání rolí jednotlivých aktérů. Stejné osoby se objevují ve spolku i ve firmě. Takové nastavení ztěžuje kontrolu a vytváří prostor pro střet zájmů.
Případem se podle článku zabývaly policie, zpravodajské služby i ministerstvo obrany. Řešily, zda nedošlo k překročení pravidel při spolupráci mezi soukromou iniciativou a státními institucemi.
Autorka vychází z dokumentů a probíhajícího prověřování. Nejde o pravomocný verdikt. Přesto text přináší konkrétní popis fungování projektu a způsobu, jakým byly využívány prostředky ze sbírky.
(Mareš, prvnizpravy.cz, repro: facebook)
