Doplnění trestního oznámení, které bylo za senátora Roberta Šlachtu podáno dne 2. února 2026, posouvá celou kauzu zakázek na mechanické srdeční podpory v IKEM a CKTCH do ještě závažnější roviny. Zatímco původní oznámení stavělo především na podezření z předražení, zvýhodnění vybraných dodavatelů a vzniku značné škody státu, nové podání přináší daleko tvrdší konstrukci. Už nejde jen o otázku, zda stát nakupoval draze, ale zda zde nebyl od počátku vědomě nastaven systém, který měl rozdělit veřejné zakázky mezi dva subdodavatele tak, aby se v Praze účastnil fakticky jen jeden a v Brně jen druhý.
Právě to je na novém dokumentu nejvýbušnější. Podle doplnění trestního oznámení měl klient oznamovatele získat informaci, že dne 13. ledna 2026 proběhla v IKEM schůzka mezi vedením ústavu a dodavatelem Omnimedics. Na této schůzce mělo zaznít, že nyní Abbott změní smluvní dokumentaci tak, aby se jak společnost Omnimedics, tak společnost Cardion mohly hlásit nejen do Prahy, ale i do Brna. Už samotná tato formulace je mimořádně závažná. Nepůsobí totiž jako technická nebo obchodní poznámka, ale jako nepřímé přiznání, že do té doby byl systém nastaven přesně opačně, tedy tak, aby jeden subjekt fakticky obsluhoval jednu nemocnici a druhý druhou. Pokud by se tato informace potvrdila, nešlo by o nahodilý vývoj trhu, ale o aktivně udržované rozdělení prostoru veřejných zakázek.
Doplnění trestního oznámení navíc nejde jen po dojmu nebo politickém komentáři. Výslovně spojuje uvedené jednání s ustanoveními zákona o ochraně hospodářské soutěže. Jinými slovy, podání už netvrdí pouze to, že mohlo dojít k nehospodárnosti nebo k manipulaci technických podmínek, ale že zde mohly existovat zakázané dohody mezi soutěžiteli, jejichž cílem nebo výsledkem bylo narušení soutěže rozdělením trhu. To je kvalitativně jiná úroveň podezření. V takovém případě už nejsme v šedé zóně nepříjemně nastavených parametrů, ale blížíme se k jádru možného kartelového jednání, které má přímý dopad na cenu, dostupnost konkurence i celkovou legitimitu zadávacího procesu.
Text doplnění trestního oznámení tuto logiku popisuje vcelku otevřeně. Podezření je formulováno tak, že Abbott měl v České republice vytvořit se svými subdodavateli Omnimedics a Cardion systém, který bezdůvodně vylučoval konkurenci mezi nimi a předem každému z nich dedikoval veřejné zakázky jedné konkrétní nemocnice podle kritéria místa plnění. Tím mělo být umožněno jednostranné nastavení cen bez skutečného rizika neúspěchu v soutěži. Přesně to je ostatně princip, na němž vznikají předražené zakázky. Cena není výsledkem střetu nabídek, ale produktem jistoty, že do soutěže nikdo relevantní nevstoupí. Pokud soutěž neexistuje, marže není korigována tlakem trhu, ale pouze mírou odvahy dodavatele a mírou pasivity veřejné instituce.
V této souvislosti jsme se na věc zeptali samotného oznamovatele, senátora Roberta Šlachty:
Ve vašem trestním oznámení v kauze IKEM jste pojmenoval konkrétní mechanismus, jakým firmy mohou okrádat nemocnice. Nyní se k nám dostalo doplnění Vašeho trestního oznámení, že zástupci Omnimedics měli na schůzce s nemocnicí připustit, že si společnost Abbott s dodavateli potichu rozdělili trh, takže nemocnice od dodavatelů nikdy nedostanou skutečnou konkurenční nabídku. Jak velká škoda podle vás mohla tímto způsobem vzniknout a myslíte, že jde o ojedinělý případ, nebo je to podle Vás rozšířená praxe ve zdravotnictví?
„Bavíme o dlouhodobých zakázkách v objemu přes 1,5 miliardy korun, tedy už i relativně "malé" narušení hospodářské soutěže může znamenat velmi významnou škodu. Pokud by v důsledku omezené konkurence byly ceny například o 10 až 20 % vyšší, než by odpovídalo férovému tržnímu prostředí, bavíme se potenciálně o škodě v řádu stovek milionů korun.
Znovu ale zdůrazňuji, že přesnou výši škody jakož i protiprávnost jednání musí stanovit prověřování policie. To, co považuji za zásadní, je samotný princip. Pokud si dodavatelé rozdělí trh a nemocnice nemají reálnou možnost získat konkurenční nabídky, je tím poškozován veřejný rozpočet i pacienti.
A pokud jde o otázku, zda jde o ojedinělý případ, tak bych si velmi přál, aby šlo o ojedinělý exces. Bohužel v poslední době mediálně sledované kauzy týkající se zdravotnictví naznačují, že problematické praktiky se mohou v některých segmentech zdravotnictví objevovat častěji. Právě proto považuji za důležité, aby byla věc důkladně prověřena a aby se případně nastavila systémová opatření, která takové jednání do budoucna znemožní,“ řekl Prvním zprávám senátor Robert Šlachta.
Ještě silnější je další rovina dokumentu. Doplnění trestního oznámení výslovně uvádí, že takovým společným úmyslným jednáním mohlo dojít ke sjednání výhodnější podmínky na úkor jiných dodavatelů, čímž měla vzniknout značná škoda a značný prospěch. Tedy už nejen podezření na správní delikt v oblasti hospodářské soutěže, ale možný trestněprávní rozměr ve vztahu ke sjednání výhody při zadání veřejné zakázky. To je mimořádně vážné. V praxi by to znamenalo, že veřejné zakázky nebyly jen špatně administrovány, ale mohly být aktivně používány jako nástroj k přelévání veřejných peněz do předem určených obchodních kanálů za podmínek, které ostatním znemožnily účast.
Tahle otázka je v celé věci možná nejdůležitější. Po celou dobu se veřejnosti předkládal obraz, že trh je prostě nějak nastaven, že existují obchodní vztahy, servisní vazby a technické podmínky, které přirozeně vedou k tomu, že zakázky získává ten či onen subjekt. Jenže doplnění trestního oznámení naznačuje něco jiného. Naznačuje, že rozdělení trhu nebylo důsledkem přirozeného vývoje, ale předmětem aktivní smluvní a obchodní konstrukce, která mohla být kdykoli změněna. Pokud něco lze změnit administrativním nebo smluvním rozhodnutím, pak to zřejmě nebyla objektivní nutnost, ale volba. A pokud tato volba po léta vedla k vyloučení konkurence a k vysokým cenám, nelze už mluvit o nešťastné souhře okolností. To už začíná vypadat jako model.
Velmi podstatné je také to, že doplnění trestního oznámení výslovně žádá důkladné prověření smluvní dokumentace předcházející roku 2026 a vytěžení účastníků zmíněné schůzky. To je rozumný a logický požadavek. Pokud se totiž má potvrdit nebo vyvrátit existence systému rozdělení trhu, nestačí analyzovat veřejné zakázky samotné. Je nutné otevřít i neveřejné vrstvy vztahů mezi výrobcem, distributory a zdravotnickými zařízeními. Teprve tam se může ukázat, zda byla soutěž jen formální kulisou, nebo zda opravdu existoval předem rozparcelovaný model, v němž si subjekty nekonkurovaly, ale respektovaly si vyhrazená území a instituce.
Pro české zdravotnictví by potvrzení takové verze bylo devastující. Nešlo by už jen o další případ drahých nákupů nebo o manažerské selhání při zadávání zakázek. Znamenalo by to, že v oblasti život zachraňujících technologií mohl fungovat systém, v němž byla veřejná potřeba podřízena uzavřenému obchodnímu uspořádání. Nemocnice by v takovém schématu nebyly partnery trhu, ale objekty, na nichž se realizoval předem rozdělený byznys. To by zásadně zpochybnilo nejen konkrétní zakázky, ale i důvěru v to, že stát a jím řízené instituce umějí chránit veřejný zájem tam, kde jde o nejcitlivější oblast ze všech, tedy o zdraví a lidské životy.
Z celé věci navíc trčí ještě jeden nepříjemný detail. Pokud bylo možné nyní dokumentaci změnit tak, aby se Omnimedics i Cardion mohly účastnit zakázek jak v Praze, tak v Brně, pak tím nepřímo padá argumentace, že předchozí model byl nezbytný, odborně opodstatněný nebo technicky nevyhnutelný. A jestliže nebyl nevyhnutelný, pak je na místě velmi tvrdě zkoumat, komu prospíval. V takovou chvíli už nestačí hledat administrativní chyby nebo procesní nedostatky. Je třeba jít po motivu, po ekonomickém prospěchu a po odpovědnosti konkrétních osob.
Doplnění trestního oznámení z 2. února 2026 proto představuje zlom. Celou kauzu posouvá od podezření na předražené nákupy k podezření na vědomé rozdělení trhu, omezení soutěže a možné trestné sjednání výhody při zadávání veřejných zakázek. Je to tvrdé obvinění, ale současně obvinění, které dává předchozím zjištěním znepokojivou logiku. Vysoké ceny, nulová konkurence, opakující se výsledky, územní oddělení zakázek a nynější údajná změna dokumentace do sebe začínají zapadat až příliš hladce.
Teď už nejde jen o to, zda někdo nakupoval draze. Jde o to, zda byl český stát u klíčových zdravotnických zakázek vědomě postaven do role toho, kdo má platit účet za cizí dohodu. Pokud ano, pak nepůjde jen o další korupční příběh. Půjde o ukázku, jak snadno se může veřejná služba změnit v uzavřený obchodní mechanismus, když se spojí monopol, pasivita institucí a ticho těch, kteří měli zasáhnout dávno.








